Premiér Bohuslav Sobotka podává demisi vlády. Jak jste to přijal?

Zatajil jsem dech, osušil slzu v oku. Pro premiéra se v rozhodování ohledně Andreje Babiše nabízely dvě varianty. Buď odvolat, anebo neodvolat ministra financí. A on se rozhodl pro tu třetí, kterou nikdo nečekal. Její důsledky si neumím představit. Na to nemám odhad.

Nemyslíte si, že jde o další zakopnutí ČSSD, což se jí může při volbách šeredně vymstít?

Potvrzuje to, že jsme v defenzivě. Pamatuji lepší časy a nejsem si jistý, jestli vůbec podobná rozhodnutí vedou ke stmelení sociální demokracie. Sjezd ČSSD avizoval určitou jednotu. Ale jak je vidět, jde jen o pozlátko. Skutečnost je jiná. Někteří významní představitelé ČSSD ji opustili a je to ku škodě strany. I když jsou důvody odcházejících různé. Základním problém podle mě je, že zde není žádný sjednotitel.

Prošel jsem klukovskou partou, fotbalovým mužstvem, byl jsme na vojně, pracoval ve velkém podniku, takže vím, že v každém prostředí je zapotřebí lídra, který lidi motivuje a táhne je za sebou. V současné ČSSD chybí. Chybí nám emoce. Na prvního máje sice proběhly oficiální slavnosti, ale pamatuju časy, kdy jsme nepotřebovali objednané zpěváky. Vystačili jsme si sami a zpívali všichni. To výrazně ovlivňuje činnost ČSSD, která se scvrkla na rozhodování o pořadí na kandidátkách, ať jsou do čehokoliv. Jestli jsme kdysi mluvili o vizi ČSSD, tak ji v ní dnes nevidím.

Jako jeden ze zakládajících členů znovuobnovené sociální demokracie jste nebyl pozván na nedávný 39. sjezd ČSSD. Jak jste to nesl?

Měl jsem být čestný host a grémium hlasovalo proti mé účasti. Dodnes mi nikdo nevysvětlil, proč se tak stalo. Myslím si, že jsem byl loajální a nechtěl se ani zapojit do nějakých opozičních her. Byl to jediný sjezd, na který jsem nebyl pozván. Podle jeho obsahu toho ani nelituji.

Nebude to tím, že jste jako jeden z prvních signatářů Vyšehradské výzvy, která kritizovala vedení ČSSD například za přílišnou orientaci na marketing a machinace při sestavování kandidátek, ale i jako člen opozičního křídla v ČSSD jaksi na indexu?

Kdysi Jiří Paroubek ve svých vzpomínkách napsal, že jsem uvolňoval prostor i dalším členům sociální demokracie a snažil jsem se zapojit nejširší členskou základnu. Jsem týmový hráč. Hodně jsem dal na osobní kontakt, což dalo dost práce. Dnes se vše vyjednává maily a esemeskami. Nicméně to žádný kolektiv nestmelí.

Vždyť v Praze jsme vymysleli rozdávat růže ženám. Pak jsme dělali plesy na Žofíně. A to jsme neměli tolik peněz, jako má současné vedení ČSSD v Praze. Sbírali jsme na to od spozorů po korunce. Na výročí 28. října, jehož se pravda účastnil Miloš Zeman, dorazilo i devět set lidí. Dnes bych to chtěl vidět.

SLEDUJTE VIDEO Politický analytik Erik Best naznačuje skutečné důvody, proč se ČSSD chce zbavit Babiše:

Ve fotbale by horší či unavení hráči dávno seděli na střídačce. Má ale ČSSD ve svých řadách dostatečné zálohy pro takové střídání?

Fotbalovou terminologii občas použil i prezident Zeman i premiér Sobotka. Když se to ve straně trhalo, říkal jsem, že je potřeba dát míč na zem a uklidnit hru. Také když se hraje špatně, střídání hráčů je v zájmu celého mužstva. Podle mě je stále kým střídat. Nicméně je pravda, že řada lídrů od nás odešla. Jako bývalý předseda pražské organizace to mohu posoudit. Třeba v odborných komisích jsme měli velmi dobré experty. Všichni nás kritizovali za výsledky ČSSD v Praze, ale Praha to je hřiště samo pro sebe. Vždy jsem říkal, že hrajeme na nejtěžším hřišti a ať si to k nám jdou kritici zkusit.

O nových stranách prohlašujete, že jsou marketingovou záležitostí. Nelze to ale dnes říct i o těch tradičních?

Do jisté míry ano. Dostali jsme se do toho také a řada mladších funkcionářů si neuvědomuje, že budoucnost strany je také o práci a nejen o marketingu, fotografiích na sociálních sítích a prezentacích v médiích. Je třeba umět komunikovat se straníky. Kdo z vyšších funkcionářů ČSSD oslovuje společenské organizace? Třeba Sokol, Český svaz bojovníků za svobodu, Konfederaci politických vězňů. Nemyslím kladení věnců, ale aktivní účast na životě zmíněných organizací.

Moc jsem třeba chtěl, aby za nás šel bývalý předseda Sdružení bývalých politických vězňů Stanislav Stránský do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Neprošel. Nedokázal jsem pochopit, že se i o takové posty politicky dohadovalo. Vždyť skanzen koncentráku v Příbrami pomáhala financovat vláda za Miloše Zemana.

Také si myslíte, že se z politiky stává spíše (pro starší) Ein Kessel Buntes a (pro mladší) SuperStar než původní veřejná služba občanům?

Bohužel ano. Problémy se neřeší doopravdy, ale jen na oko. Když byl můj syn malý, díval se na televizi, kde někoho zastřelili, a on věděl, že je to jen jako. Že ten herec není mrtvý. Nicméně tahle politika je taky celá jen jako. Nic není doopravdy. Opravdu si všichni myslí, že volby vyhrávají billboardy anebo rozdávání buchet u metra?

Tradiční velké strany voličskou podporu ztrácejí, nahrazují je rychlokvašky a do boje občas zasáhnou malé subjekty. Nemůže to dopadnout tak, že se česká politická scéna roztříští a už nebude velkých stran?

Vžijte se do toho, že jste představitelem velké strany. Po volbách budete chtít uchránit vizi, anebo moc? Samozřejmě, že vizi. No, a dnes se to změnilo tak, že všichni chtějí moc a každý se dovolává toho, že jde do koalice kvůli plnění volebního programu. To je přeci nemožné. Kdybych chtěl stavět politickou stranu s nějakou vizí a obsahem, tak to nebude na jedno volební období.

Se sociologem Václavem Štědroňským jsme napsali sociálnědemokratickou vizi společnosti. Ale koho to zajímalo? Každý to dostal. I superanalytici Lidového domu. Voliči ČSSD vyčítají, že je bez šťávy, ale vedení to nezajímá. Jsem ve věku, kdy mohu říci, aby si to hráli, jak chtějí. Nicméně jsem viděl začátky, takže teď vidím, jak se ČSSD někam řítí bez řidiče.

Není vám to všechno líto?

Je. Obnovoval jsem Českou obec sokolskou a ČSSD. Sociální demokrat Petr Kučera, když jsem si pak pletl Tyršův s Lidovým domem, mi říkal, že je to nasnadě, že jsou oba domy zakleté. Byl jsem vždy přesvědčen, že sociální demokracie odpovídá mentalitě našeho národa, ale někde jsme udělali chybu. Někde jsme zapomněli na lidi.