Vrátil jste se z návštěvy v ukrajinském Kyjevě, jaké jsou vaše nejsilnější dojmy?

Nejsilnějších dojmů jsem si odnesl několik. Na všech úrovních – a jednali jsme jak s poslanci Verchovné rady, zástupci oblastní anebo místní administrativy, tak s náměstky a ministry jednotlivých resortů a představiteli prezidentské administrativy – jsme se setkali s obrovskou vděčností za naši materiální a politickou pomoc v době pro Ukrajinu nejhorší – ve dnech a týdnech po vypuknutí války. Česká republika dnes patří na Ukrajině k nejvíce respektovaným partnerům. Druhým silným momentem je panující všeobecné přesvědčení, od řadových občanů po vedení státu, že Putinovu brutálnímu útoku odolají, zvítězí a vyženou ruské agresory ze své vlasti.

A posledním jsou strašné pocity, když v Makarivu, Buči a Irpini vidíte ruskou palbou zdevastované sídliště, obytné domy, vilky, školy, nemocnice, a od přímých svědků slyšíte o desítkách a stovkách mrtvých nevinných civilistů, umučených a zavražděných ruskou soldateskou. Ta konfrontace s takovou mírou barbarství, které na dlouho vylučuje Ruskou federaci z našeho civilizačního okruhu, tedy pokud v něm vůbec kdy byla, tento druh bestiální války, o němž jsme se domnívali, že patřil do poloviny minulého století a byl spojován se jménem někdejšího nacistického diktátora, dnes je a musí být zcela oprávněně spojován s Adolfem Hitlerem 21. století – Vladimirem Putinem.

Co konkrétně bylo cílem vaší zahraniční návštěvy?

Jednání se zástupci ukrajinské vlády i představiteli místních samospráv o humanitární, rozvojové, ale i další vojenské pomoci. Prezentovali jsme pochopitelně i spolupráci během našeho předsednictví, projednávali cestu Ukrajiny do Evropské unie, ale také možnosti poválečné obnovy země. Bylo to velmi intenzivní, jedna schůzka střídala druhou. A to vše pod tlakem válečné situace, například když jsme vstupovali do objektu ministerstva obrany, rozezněly se sirény, varující před raketovým útokem, podobně jako během nočního přesunu vlakem do ukrajinského hlavního města a následně i před pátou hodinou ranní v hotelu. Musím zpětně vyseknout poklonu a velmi poděkovat našemu diplomatickému aparátu, a to jak generálnímu konzulátu ve Lvově, tak i velvyslanectví v Kyjevě, i všem ostatním, jak cestu připravili a jak se o nás starali.

Pro úplnost uvádím, že jsme jednali na ministerstvu pro reintegraci okupovaných území, ministerstvu zahraničních věcí, ministerstvu obrany, ministerstvu ekonomiky a ministerstvu energetiky, setkali jsme se se zástupci nevládního sektoru, představiteli Krymských Tatarů, vedením výboru pro národní bezpečnost, obranu a rozvědku Verchovné rady a obzvlášť emotivní bylo setkání se skupinou přátel České republiky v ukrajinském parlamentu. Nevynechali jsme ani některé další úřady zabývající se energetikou a poválečnou rekonstrukcí včetně představiteli municipalit Lvovské a Kyjevské oblasti, komunikovalo se se zástupci Dnipropetrovské oblasti. A v neposlední řadě jsme navštívili otce Svjatoslava, hlavu řecko-katolické církve. Šlo o velmi podnětné duchovní setkání.

Jaký váš názor změnil pohled na realitu Ukrajiny? Je něco, co jste si uvědomil či potvrdil?

Musím říci, že spíše potvrdil. Odolnost nejenom ukrajinských ozbrojených sil, ale vlastně celé společnosti. Fascinovalo mě, že i přes velmi ztížené válečné podmínky se maximálně snaží udržet v chodu jednotlivé instituce, infrastrukturu, podnikání, obchod, ale například i restaurace. Pochopil jsem, že ukrajinská forma odporu proti ruské agresi, je vše udržet v chodu a v nejvyšší možné kvalitě. To je jejich reakce na Putina, který by nejraději vše na Ukrajině zničil. Ruská armáda je nemůže porazit.