Protože jste předsedou Strany zdravého rozumu, nedá mi to, abych se na úvod nezeptal, kdo si podle Vás při maratónském vyjednávání o Řecku zachoval zdravý rozum. Nekompromisní Německo, vstřícné jižní státy, nebo Řecko, když se nakonec podvolilo diktátu, jehož mírnější podobu týden předtím tamní obyvatelstvo v referendu odmítlo?

Především musím říct, že zdravý rozum nezachovali ti, kteří vytvářeli euro už od samého počátku. Jeho předchůdce ECU, měnová jednotka zemí Evropských společenství sloužící k zúčtování mezinárodních operací, bylo ekonomickým produktem. A už tehdy se ukázalo, že ne všechny státy v tomto měnovém systému zapojené, jsou schopny dodržovat požadované rozmezí. Už to mělo být varování, takže euro měly přijmout jen ty státy, které tehdy byly přibližně na stejné úrovni – Německo, Benelux a podobně. Problémem také je, že především Francie vnímá Evropskou unii jako politický projekt, což je vždy nebezpečné. Na tom jednání zachovali všichni stejnou měrou zdravý rozum a stejně i nerozumnost, protože se nic jiného asi nedalo dělat. I když nejlepší by asi bylo, kdyby Řekové sami přišli na to, že by pro ně byla nejvhodnější vlastní měna.

Podle průzkumů si ale 84 procent Řeků přeje i nadále udržení eura. Proč byste jim tedy doporučoval opak?

V Řecku jsou strašně nadsazené ceny, třeba káva stojí čtyři eura, to je opravdový nesmysl. Pokud by ceny byly adekvátní ekonomickému stavu, tak by měli v Řecku daleko víc turistů, mohli by daleko více vyvážet zemědělské produkty, vína a další komodity.

Čím si lze vysvětlit tu vyjednávací tvrdost Německa, které ze svých podmínek neustoupilo ani o píď i přes výtky samotného Mezinárodního měnového fondu, že by se měla Řecku část dluhu odepsat, za což se na Německo valí kritika z mnoha stran?

Německo je už od prvopočátku vzniku eura nespravedlivě osočováno, protože se říká, že euro byl projekt Françoise Mitteranda a Helmutha Kohla. Omyl. Helmuth Kohl chtěl zachovat marku, ovšem v zájmu sjednocení Německa musel slíbit ústupek, že se vzdá marky. Takže Německo dostalo hned od začátku do ruky Černého Petra, co se veřejného mínění týká. Ale třeba už v roce 2010 nechtěla Angela Merkelová Řecku půjčit. Problém je, že nikdo z těch účastníků nemohl dělat nic jiného. Také Česká republika se nechala podpisem Lisabonské smlouvy zahnat do kouta, to jsme neměli dělat. To je alfa a omega všeho. Teď sice ministr financí Babiš říká velice rezolutně, že nebudeme ručit za půjčku Řecku, ale bohužel existuje tzv. kvalifikovaná většina, která nás k tomu donutí, přestože nejsme v eurozóně.