S kým také hovořily ParlamentníListy.cz o tragédii v Paříži a o problematice soužití muslimů a většinové populace:

Kněz a exsenátor Zdeněk Bárta, exministr zahraničí Cyril Svoboda, generál v z. Andor Šándor, vojenský analytik Martin Koller, analytik Jan Schneider, Ředitel Česko-arabského centra Šádí Shanaáh ,ministr kultury Daniel Herman, armádní generál v z. Jiří Šedivý, profesor Stanislav Štech, důstojník Řádu akademických palem, novinářská legenda Jan Petránek, mnohonásobný šéfredaktor Pavel Šafr, poslankyně ODS Jana Černochová, senátor ODS Jaroslav Kubera, emeritní biskupka Jana Šilerová, věřící z Valašska, šéf Společnosti česko-arabské Josef Regner, senátor a někdejší kněz František Bublan

Má se kvůli vražednému masakru v pařížském časopise Charlie Hebdo změnit postoj Česka k otázce imigrace?

Já si myslím, že by se tato otázka měla přehodnotit nejenom v České republice, ale i v celé Evropě. Pravdu má v tomto jak bývalá premiérka Austrálie, která to řekla naprosto jasně a po ní to opakovalo několik dalších lidí, včetně prezidenta Miloše Zemana – že když chceš u nás žít, tak musíš také ctít zákony, zvyky a obyčeje našeho národa. No a pokud ti to nevyhovuje, tak tě nikdo nedrží a můžeš se zase vrátit domů nebo kamkoliv jinam. Přece žádného Čecha nenapadne, že když jede do Emirátů nebo jinam, aby tam běhal nahej po ulici. Všichni turisté ctí jejich normy a oni by to tak měli dělat také u nás. No a pokud naše zvyklosti nemíní dodržovat, tak tady být nemusí. Vždyť si vzpomeňte, jak před časem nějaká menšina žijící ve Švýcarsku, nebo v Německu protestovala proti tomu, aby na tamních náměstích stál vánoční stromeček. Jenže to je jeden z našich zvyků, náš modus vivendi, náš způsob života, naše mravy, zvyky a obyčeje a zákony, a pokud ten, kdo chce u nás v Evropě žít, je bude dodržovat, tak je to v pořádku, je u nás vítán. Pokud mu to vadí, tak jej tady nikdo nedrží.

Již minulý týden zmínil teolog Tomáš Halík – a k jeho názoru se posléze přidali i další – že mu obrázky z týdeníku Charlie Hebdo připadají nevkusné. Karikatury mu totiž silně připomínají znevažující obrázky Židů v antisemitském tisku. Jiní ale naopak hovořili o ohrožení svobody slova.

Je svoboda slova a "svoboda slova". Vezměte si bulvár, tam jde o to samé. V podstatě by měla být stanovena hranice, kdy jsou takové obrázky ještě společensky a lidsky únosné a kdy už jde o nechutný útok. U nás se často setkáváte s tím, že když si vás bulvár vybere, tak vás dovede zničit a pošpinit a poplivat a nikde není zastání, protože zákony ke stanovení hranice tady nejsou. Ovšem určitě bych měl ctít náboženskou svobodu. Jestliže neuznávám nějaké náboženství, tak to je moje věc, ale nebudu tím přece otravovat někoho jiného a zároveň s tím nebudu přece zesměšňovat i jinou víru! Vše je otázkou tolerance – jak od nás k nim, tak i z jejich strany. Pochopitelně se také musí poukázat na to, že korán vznikl před třinácti sty lety, tedy někdy v 7. století, a dnes se dostal tam, kde byla katolická církev na začátku 13. nebo 14. století, kdy se protestovalo proti všemu a kdo nevěřil v Krista, tak byl bezvěrec. To samé bylo pak v Turecku, že kdo nevěřil v korán, v Mohameda, tak byl také bezvěrec. Jenže společnost je dnes už někde jinde a texty z koránu by se podle mého soudu měly nějak korigovat a vysvětlovat v těch souvislostech, jak se dnes žije ve světě. Nemůžeme přece srovnávat středověk s 21. stoletím!

Připadají i vám – podobně jako teologovi Halíkovi – obrázky v Charlie Hebdo nevkusné?

Já jsem ten časopis neviděl, neznám jej, a tak nevím, do jaké míry a kdo v něm byl zesměšněn. Pokud ale vím, tak muslimové jsou na nějaké zlehčování velice citliví – daleko citlivější než my. Kdyby nám někdo namaloval pánaboha s coca colou v ruce, tak se tomu zasmějeme a přejdeme to. No a jestliže někdo takovým způsobem namaluje proroka Mohameda, tak pak je to problém, který také souvisí s tím, že ti lidé tam jsou vychovávaní v jiném stylu a může jim to vadit převelice. Je to také otázka jednání a diplomacie. Ovšem když někdo vlítne do redakce a tam se to všechno postřílí, tak to je všechno špatně.

Často pobýváte ve Francii. Je tam dle vašeho pozorování situace s imigranty vskutku rok od roku horší?

To je otázka historická, neboť Francie také měla mnoho kolonií podobně jako Anglie. Když ale některé státy dostaly svobodu vládnutí, tak to pak ty státy prostě někdy nezvládaly. Dnes je imigrantů v Paříži opravdu moc. A samozřejmě je to o tom, jak se budou chovat – pokud budou ctít francouzské zákony, tak je to v pořádku. Pokud ale budou chtít nastolit režim a zvyky, které měli v některé z afrických zemí, pak je to otázka jednání na úrovni EU. Já si myslím, že tato věc by dnes měla stát na úplně prvním místě při jednání evropských států.

Představitel hnutí Islám v ČR nechceme Martin Konvička veřejně hovoří o tom, že jeden z důvodů, proč bychom islám neměli v ČR tolerovat, je sám Mohamed. Dle něj je to chlap, který měl problém především sám se sebou a jeho životopis vypadá jako sbírka psychiatrických diagnóz a jeho činy by stačily na osádku středně velkého vězení. Mohamed trpěl prý megalomanií, narcismem, přepadával slabší, zabíjel bezbranné a zajatce, měl podivné sexuální perverze a také se prý neuvěřitelně hnusně choval k ženám. Jaké máte z takových slov pocity?

To od toho pána není zrovna šťastné vyjádření, vždyť Mohameda přece neznal osobně, takže má informace o této historické osobě jen zprostředkované. To vše sice může být pravda, ale také nemusí. Ovšem v každém případě je to bytost, která je mezi muslimy ctěná a uznávaná a posvátná a my nemáme právo se dotýkat jeho života. Já jsem ale zjistil při čtení koránu, že to není náboženství o násilí. V jednom z hlavních přikázání mají dokonce ´pomáhat druhým, dávat almužny a modlit se pětkrát denně´, takže je to v podstatě náboženství o ohleduplnosti a bratrství. Samozřejmě, že mají jiné stupně priorit ve svém životě, třeba to, že muž je muž a žena není tak úplně rovnocenná. V naší společnosti nejenom, že je žena rovnocenná, ale ženy tady mají kolikrát už větší slovo nežli muž. Ovšem v islámském světě je žena pořád služebnicí muže: žena tam má jen rodit děti a nemá se v podstatě k ničemu jinému vyjadřovat, je jen pokračovatelkou rodu. Ono se dokonce jednou stalo, že když sem přijeli podnikatelé z Arabských emirátů k jednání – vyřizovali tady nějaké zakázky – a když zjistili, že by měli jednání vést se ženou, tak se zvedli a odešli. Pro ně totiž žena vůbec není nějaký partner k jednání. Podle jejich náboženství nemá žena duši, tak ani do ničeho nemá co povídat.

K tomu musím připomenout, že nedávno ředitel Muslimské unie České republiky Mohamed Abbas uvedl, že svědectví ženy u soudu má poloviční hodnotu...

To jsou ty jejich zvyklosti, které my vůbec neznáme. Když mají oni takto zavedený způsob života, tak je to jejich věc, ovšem nemohou chtít, když sem přijedou, abychom my žili podle těchto jejich přikázání. Ať si oni žijí podle těch svých, ale musí ctít, že to bude jen v rámci jejich komunity. Nemohou přece po nás chtít, abychom u nás doma zhasínali vánoční stromečky jen proto, že si to jiné etnikum nepřeje. Ani já, když přijedu do arabského státu, přece nebudu požadovat, aby tam přestali ráno křičet při východu slunce, neboť mne to ruší ze spaní.

Poslanec a šéf Úsvitu Tomio Okamura počátkem roku na svém facebookovém profilu zveřejnil „návod na ochranu před islámem“, pod kterým byl podepsán člen Úsvitu Jiří Kobza. V textu radí Úsvit lidem, aby třeba chovali psy a prasata a chodili je venčit kolem mešit a dalších míst, kde se pohybují muslimové. Jak vnímáte takovéto řeči?

To je špatně, takto se to nemá dělat. Podle mne se nemá zbytečně člověk dráždit. Pokud chci s někým diskutovat, tak musím znát svého protivníka co nejlépe. A pokud vím, že je pro Araby pes nečisté zvíře stejně jako prase, tak je přece nebudu dráždit tím, že budu venčit psy u jejich mešity – to je zlomyslná provokace, která je má jen urážet.

Myslíte si, že se imigrace v Evropě někdy uspokojivě vyřeší?

Já si myslím, že by se měli pospolu dohodnout hlavně představitelé církví. To znamená, že by se měl papež sejít s těmi nejvyššími islámskými náboženskými hodnostáři proto, aby zpětně mohli působit na lidi a říci jim: tak takto ne, tudy cesta nevede, tohle je záležitost historická a my se musíme snažit, abychom žili v míru a bratrské lásce, což učí jak křesťanství, tak i islám. Musí také říci, že není možné, že si budeme na potkání uřezávat hlavy. Pokud ale takovou dohodu odmítnou oni, tak pak budou muset vlády udělat něco ve smyslu, aby se přísun těchto lidí do Evropy omezil. Jsem ale zastánce smířlivého jednání mezi oběma stranami, neboť když budu oplácet zlé zlým, tak to nepovede k ničemu jinému nežli k pohromě a ke katastrofě. Otevřená Evropa světu také má někde své hranice, a pokud to někdo vědomě zneužívá, tak pak musí jít všechny ohledy stranou a musí se to postavit jinak. Na druhou stranu si ale také vemte, kolik Francouzů, Němců a Angličanů míří do Sýrie bojovat v řadách syrských povstalců proti světu. Takže to je někdy těžké...