Blíží se konec roku a tak se sluší bilancovat. Podle některých skeptiků byl rok 2015 nejsložitějším obdobím od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování…Jsou toto podle vás věci, kvůli kterým se sluší pronést hlubší rozbor? Co byste k nim řekl?

Zapomněla jste ještě ruské angažmá v Sýrii. Poslední roky se vynořují nové věci, které ukazují, kam cesta Evropy a částečně i světa půjde dál. K tomu ještě ta neuvěřitelná lidská (téměř biblická) řeka, která se snaží zachránit v civilizovaném světě. A letos už i jistota, že světové klima se mění. My Češi se ale snažíme všemu vyhnout a především se přikrčit. Tohle dělá nad naší budoucností otazník. Z české vlády má člověk pocit, že moc nechápe, co se děje, a český prezident je jak z řetězu utržený, neuvěřitelně podvratný element, který v lidech zasévá zmatek a nejistotu a krmí ve společnosti ty nejnižší politické pudy a celková informovanost našich lidí je docela mizerná. O budoucnost Evropy, tedy té západní, strach nemám, bojím se teď zcela vážně o náš vlastní osud.

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly? Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016 s ohledem na uprchlickou krizi? Mluví se konkrétně třeba o přežití Angely Merkelové...

O Angelu Merkelovou strach také nemám. Nemá sice dnes v Německu tak vysokou podporu jako dřív, ale má podporu dostatečnou, aby zůstala sama sebou. Většina její partaje je stále na její straně a zároveň ji podporuje celá opozice. Její postavení je stabilní. S Evropskou unií je ale problém, protože díky věčně nafukované suverenitě takzvaných národních států je EU spíš jen jakousi úřednickou správou, která je neustále torpédována osobními zájmy. V tom  jsme my a celá postkomunistická Evropa velkými šampiony. Evropská unie je pořád jen cosi jako ve vzduchu se vznášející dohoda, kterou mohou některé příliš silné události odfouknout a císař zůstane nahý. Silné Evropské státy přežijí a budou hledat další způsoby spolupráce a my se propadneme do chaosu a chudoby. To asi hrozí příští rok nejvíc.

Tady by byla asi na místě ta kennedyovská myšlenka: neptej se, co udělá Evropské unie pro tebe, ptej se, co ty uděláš pro ni. Uprchlická krize ale naši izolaci nezpůsobuje, jen odhaluje to, co už tady vlastně je. Práce všech východoevropských Klausů a Zemanů začíná nést své ovoce... a pak ještě jedna věc. My nemáme soucit! Ti uprchlíci to není žádný nový díl z hororového televizního seriálu. To jsou lidé, kteří přišli o domov, děti přišly o vzdělání, rodiny o zázemí, mladí lidé o budoucnost. A část těch všech se za velmi riskantních okolností snaží dostat do Evropy, aby si zachránila život a našla v cizí zemi alespoň nějakou budoucnost. Nebo alespoň přečkala čas, než se bude moci vrátit. To je obrovské drama a je potřeba těm lidem pomoci.