Pane prezidente, váš nástupce udělil státní vyznamenání 56 lidem. V případě některých z nich se mnozí pozastavovali, zda byl výběr správný. Například u Anny Šabatové, spojené s kuřimskou kauzou, exšéfa ČT Dvořáka nebo bývalého politika Daniela Kroupy. Jak to hodnotíte vy?

Předeslal bych, že výběr vyznamenaných je nezpochybnitelné právo prezidenta republiky, a že tímto výběrem prezident do jisté míry vypovídá sám o sobě. Samozřejmě že každý z nás může mít výhrady k některým vyznamenaným. Ti tři lidé, které jste jmenoval, mají společného jmenovatele a ten zní neúspěch. 

Daniel Kroupa je neúspěšný politik, který se podílel na zániku Občanské demokratické aliance. Anna Šabatová je zelená aktivistka, neúspěšná kandidátka do pražského zastupitelstva a, jak jste sám připomněl, je spojena s kuřimskou kauzou, kde se zastávala sekty, která mučila dva mladé chlapce. A konečně, pan Dvořák je neúspěšný ředitel České televize, což svým způsobem charakterizuje i fakt, že v poslední volbě ředitele kandidoval a byl poražen.

Nedá mi, abych se nezeptal na projev, který na ceremoniálu pronesl váš nástupce. Pokud jste ho slyšel, co na něj říkáte?

Jednoduchý způsob, jak napsat projev, který poté přečtu z čtecího zařízení, spočívá v tom, že zvolím řadu nikoho neurážejících frází. Jak poznat frázovitý projev? Nejjednodušším způsobem je říci si, co by mohl prezident říkat před rokem, před dvěma lety, před třemi lety a zda poznám vročení tohoto projevu. Pokud toto vročení nepoznám, je projev frázovitý. Proto to, že máme být například hrdi na svůj názor, mohu říci posledních 30 let, ostatně tohle by říkali i komunisté. 

Vrátím se ještě na okamžik k vyznamenaným. Bylo jistou ironií dějin, když bývalý rozvědčík dával vyznamenání bojovníkům proti komunismu. Ale tato ironie vyvrcholila v případě pana Vetchého, protože je to člověk, který stál u založení hnutí „S komunisty se nemluví“.