Českou republiku nyní opanuje volba prezidenta. Nepřekvapilo Vás, že se národ rozdělil na dva tábory?

Ale kdež. Národ je rozdělený v podstatě pořád. Nemyslím, že by se národ rozdělil právě jen kvůli tomu. Národ se rozdělil tehdy, když se zjistilo, že je moc nezaměstnaných, že mzdy jsou relativně nízké, že jsou problémy ve formování podniků, a tak dále. To způsobilo rozdělování.

Takže volba prezidenta je jen, řekněme, nadstavba, taková višnička na dortu?

Ano, tak nějak.

Svou podporu už jste vyjádřil Miloši Zemanovi. Řekněte, proč je pro Vás přijatelnější, než jeho soupeř Karel Schwarzenberg?

Od začátku říkám, že když všechno funguje, tak může dělat prezidenta kdokoliv. I stará bába Blažková, jak se říká. Když jsou ale problémy, přichází krize, máme nevyrovnané vztahy ve státě, pak musí přijít někdo, kdo na to má, kdo to umí, kdo je schopen dosáhnout nějakých výsledků. A to právě Miloš Zeman v sobě má. Všimněte si, jak suverénně odpovídal na otázky. Byl perfektně připravený, zatímco jeho konkurent by správně vedle něj ani neměl stát.

• SLEDUJEME téma: Přímá volba prezidenta
   

Když se ohlédnete zpět, jaký je podle Vás stav českého zemědělství v posledních letech?

Ono se vlastně za posledních 20 let v zemědělství nic nového nevybudovalo. Budovy jsou opotřebované, stroje jsou opotřebované, no a proto se zemědělství potýká vlastně se vším.

Máte nějaký recept na nápravu? Co by se mělo v prvé řadě udělat, aby na tom čeští zemědělci nebyli tak, jako dnes?

Před půl rokem jsme měli konferenci, kde jsme právě tyto věci rozebírali. Za klíčové, mezi jiným, považuji, že zemědělství nemá dostatek finančních prostředků. Dále zemědělství nevyužívá těch odvětví, která přinášejí značné množství peněz, ale naopak se těchto aktivit vzdalo. Nevyužívá ani všech produktů, které samo vytváří. Hlavním problémem je ale skutečnost, že naše zemědělství funguje v globalizovaném světě a proti nám působí silné globalizované firmy a my proti nim stavíme malé, slabé a chudé zemědělské podniky.

Musí se prostě vytvořit jiná struktura zemědělských podniků, musí se vytvořit takzvané koncernové podniky, které budou mít před sebou dva úkoly. Ten první, strategický, je obnova zemědělských podniků a jejich přebudování na modernější úroveň. Druhý úkol je operativní. Ten silný podnik musí vybudovat pro zemědělství služby, které zemědělství nemá a bez nich zůstane to zemědělství slabé.

Jaké služby máte konkrétně na mysli?

Existuje celkem 14 služeb, které zemědělství chybí. Uvedu jen některé. Naši zemědělci, například při nákupu hnojiv, nakupují kilogram čistých živin dusíku za 8 – 27 korun. Což znamená, že některé podniky nakupují tak draho, že nemohou být konkurenceschopné. Proto musíme vytvořit takovou organizaci, která bude schopna nakupovat pro zemědělství tyto suroviny velmi levně za přijatelných dopravních, termínových a dalších podmínek.

To se, mimochodem, týká i pojištění podniků. Jeden a týž podnik lze spojením pojišťoven pojistit za 14 milionů, za 8 milionů, nebo také za 10 milionů. Řada zemědělských podniků vynakládá za pojištění obrovské částky a v případě pojistné události by z toho dostali málo. Navíc, v případě pojistné události, většina z nich jsou v této záležitosti neodborníci, takže dostanou podstatně méně, než by měli dostat. Těch služeb je celkem 14 a jejich zavedení umožní zemědělství, aby fungovalo.

Pomáhají nějak zemědělcům dotace z Evropské unie, nebo je to slabé?

Evropská unie dává dotace, ale v té formě, v jaké je zemědělci dostávají, je zemědělství spíše demoralizované. Dotace jsou třeba poskytované na zatravnění polí nebo na jiné podobné akce. Dříve ale zemědělci prahli po novinkách, po nových možnostech a rozvoj zemědělství byl zabezpečen tím, že se do něj vnášely. V současné době ale zemědělci tyto potřeby nemají. Vycházejí z toho, že je lepší čekat na dotace, než se zajímat o vytvoření zisku, který ale dá samozřejmě podstatně více práce, než když se počká na dotace.

Znamená to, že by snad kvůli dotacím zemědělci zlenivěli?

Tak bych to určitě neviděl. To se nedá říct, že by zlenivěli. Spíš se orientují nesprávným směrem.

Vraťme se k dobám, kdy Slušovice fungovaly za minulého režimu. Jak se Vám tehdy toho podařilo dosáhnout? Slušovice byly přece hodně výjimečné v té době.

Kterýkoli podnik mohl dělat to, co jsme dělali my. Hodně se mluví o tom, že se tehdy nemohlo cestovat. Není to pravda. My jsme mohli cestovat všude. Dokonce jsme nutili naše technicko-hospodářské pracovníky, že každý z nich musí alespoň jednou za rok navštívit západoevropskou zemi, aby získal přehled, jak to ve světě vypadá. Což právě odporuje tomu obecně zažitému tvrzení, že jsme cestovat nemohli.

My jsme si vytvořili podmínky, abychom cestovat mohli. Vytvořili jsme si vlastní organizaci zahraničního obchodu, která produkovala obilniny pro nákup surovin, a podobné věci. Měli jsme, například, obchodní domy Quatro a do těch obchodních domů jsme nakoupili ročně za 300 až 500 milionů devizového zboží.

Jenže to bylo v tehdejší měně a cenách, což znamená, že v dnešní hodnotě šlo o 3–5 miliard korun...

Jistě, bylo to v tehdejší měně, ale proč by to nemohl tehdy udělat každý? Nás k tomu také nikdo nenutil. My jsme zkrátka potřebovali prodávat zboží v našich prodejnách Quatro, tak jsme to provedli. To opravdu mohl každý.