Exministr financí považuje za viníky všechny, kteří vyostřený konflikt dál eskalují a radují se z toho, že předvedou před svými voliči svoji sílu. „Podle mne je to vítaná příležitost pro svalnaté řeči a posilování postavení všech zúčastněných. Bohužel je vidět, že se taková tragická událost mnoha politikům na obou stranách hodí k demonstraci svého silného, zásadového postoje a cíleně i k posílení před svými voliči,“ řekl Tlustý v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz, že takový postoj vidí na obou stranách konfliktu, ale považuje ho za velmi nebezpečný.

Co říkáte na důkazy, které se objevují v souvislosti se sestřelením malajsijského letadla? Například podle Američanů je jasné, že protiletadlová raketa byla vystřelena z území kontrolovaného proruskými separatisty.

Já bych řekl, že tohle je událost, která by měla ukázat, že to, co na východě Ukrajiny probíhá, je normální válka. Na jedné straně se všichni vyhýbají tomu, aby to tak nazývali, a může to vést k nepochopení vážnosti situace, možná je to občanská válka, ale je to válka s použitím těch nejtěžších zbraní, protože sestřelit letadlo v desetikilometrové výšce se ničím jiným než těžkou zbraní nedá. Možná bych k tomu dodal, že to je nejen válka, ale že je to dokonce těžká válka. Myslím, že to je na tom to nejpodstatnější. Proto mne docela děsí ta radikalizace názorů, kdy se politici na obou stranách předhánějí v přitvrzování, a to nemůže vést k ničemu jinému, než že se z těžké války stane ještě těžší válka. To je přece obecný princip, který najdeme ve všech historických konfliktech. Musím říci, že se z toho stává poměrně velké nebezpečí.

Je podle vás šance, že mezinárodní vyšetřovací komise dokáže najít konkrétního viníka?

Co se týče hledání, kdo je za to zodpovědný, já bych do té diskuze přišel s názorem, že jsou zodpovědní všichni, kteří nedokázali do dneška tuto válku ukončit a stále ji stupňují. Dívat se na to jako na jednu izolovanou událost, která nemá souvislost s tím, co se dodnes odehrálo, podle mne nemá smysl. Protože neustále dostáváme zprávy o tom, jak někde zahynulo sedmdesát jedněch nebo čtyřicet druhých, to znamená, že obětí v celé této válce už jsou dnes určitě tisíce. Tahle událost se sestřelením malajsijského dopravního letounu je určitě výjimečná tím, že oběťmi jsou nevinní cizinci, ale já jsem si téměř jist, že na územích, kde konflikt probíhá, už jsou dneska i stovky nevinných civilistů. Doporučoval bych na to hledět jako na celek a nejen jako na jednu událost. Pokud jde o přímé viníky této události, myslím si, že prostě zůstanou jen nepřímé důkazy, protože na území, kde se bojuje, je těžké jednoznačně určit, čí byla raketa, když navíc velmi pravděpodobně jsou stejné rakety na obou stranách bojujících jednotek. Obávám se, že to vždycky budou jenom a pouze důkazy nepřímé, ale i kdyby nepřímé důkazy ukazovaly více či méně na jednu stranu, bude ta strana ukazovat na jiné tragické události, které se staly. Takže jakmile se člověk nechá nachytat do fandění a začne sám sobě vysvětlovat, že to, když umírají jedni, je vlastně dobře, a když umírají druzí, už není dobře, je tragický omyl.