Začíná nám neděle 3. září, den, kdy se poslední rodiny vrací z prázdnin. Po silnicích, které u řady řidičů i spolujezdců vyvolávají stres a nadávky. Vláda ale prezentuje jako svůj úspěch, že se naplno rozeběhla stavba dálnic. Očekáváte, že se pro české motoristy v dohledné době něco zásadně změní k lepšímu?

Bojím se, že motoristé jsou v dnešní společnosti spíše štvaná zvěř a že útoky na většinu normálních lidí, pro které je jízda automobilem přímo (anebo zprostředkovaně) existenční záležitostí, jen tak nepřestanou. Naopak se budou dále zesilovat a promítat do všech úrovní našich životů. Vláda Petra Fialy často dělá pravý opak toho, co deklarovala. V minulosti opakovaně ukázala, že jí záleží spíše na zelené pochvale z Bruselu než na životních potřebách milionů českých motoristů.

Pod záminkou donquijotského boje proti tzv. změnám klimatu je masové užívání automobilů omezováno, regulováno a jejich výroba komplikována a znemožňována. Motoristům je kladeno za vinu ničení planety, přičemž pokrokářská elita odmítá respektovat, že automobil je ve 21. století dominantním dopravním prostředkem. Na Západě, kam podle vlády patříme, se vymýšlí pofidérní teorie a principy tzv. Nerůstu, v jejichž důsledku má dokonce docházet k rušení silnic atp. Vláda se ráda chlubí, ale odvahu vzepřít se absurdním sebedestrukčním nápadům bohužel zatím nenalezla.

V posledních týdnech se začal šířit názor, že zatímco my jsme dvacet let rozdělovali evropské dotace na nesmysly, sousední Polsko jich dokázalo využít k výstavbě efektivní dopravní sítě. Proč se nám nepodařilo využít možností modernizovat infrastrukturu, na kterou stále nadáváme?

V roce 1989 zazněl na písničkářské soutěži Děčínská kotva legendární výrok Michaela Kocába, že „každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží". Myslím, že jsme se za těch 34 let, které od té doby uplynuly, posunuli. Vládu, kterou máme nyní, si snad už nezaslouží ani ti, kteří pro ni před dvěma lety hlasovali.

Politické reprezentace Polska evidentně viděly budoucnost v budování dálniční infrastruktury, Politické reprezentace České republiky evidentně vidí budoucnost v infrastruktuře cyklistické, v stavbách rozhleden, v pokryteckém sázení stromů, v podporách opatření na snižování emisí (u domácností i v průmyslu) a v množství jiných měkkých zbytných, nebo přímo pochybných projektů. V Praze není dostavěn ani vnitřní Městský okruh ani ten vnější okolo ní. Přes 30 let neexistuje žádná jiná cesta na letiště než autem nebo autobusem. Za to ale masivně čerpáme dotace na podporu „udržitelné dopravy“.

Přechod z prázdninového do „školního“ provozu bývá dramatický zejména v Praze. Tam se letos kromě toho hovoří o nových pravidlech pro vjezd do centra, která nastavil náměstek pro dopravu za Piráty Zdeněk Hřib. Jaký je podle vás přínos tohoto náměstka pražské dopravě?

Kdybych to chtěl karikovat, řekl bych, že na cokoli sáhne Pirát, to přestane fungovat. Od progresivisticky uvažujících Pirátů ale já osobně žádné racionální řešení neočekávám. Problém vidím v pražské ODS, která poté, co deklarovala 70% programovou shodu s Piráty, neodpustitelně odevzdala nejpodstatnější agendu hlavního města – dopravu – právě jim.

V následujících třech letech se tedy můžeme „těšit“ na soubor opatření, který pražskou automobilovou dopravu definitivně zmrzačí. Nekoncepční zavedení mýta, a tedy přesunutí problému o několik ulic jinam, je důkazem antimotoristické ideologické zavilosti Zdeňka Hřiba, ale i mimořádné nesoudnosti ODS, která jej do funkce „ničitele“ pražské dopravy nainstalovala.

Internetem se šíří příspěvek aktivisty a politika Zelených Ondřeje Mirovského s cyklistou rozvážejícím balíky a komentářem „Takto vypadá budoucnost městské logistiky. A taky budoucnost, kdy v Praze může být čistší vzduch a méně dodávek parkujících na chodníku“. Jak je podle vás taková budoucnost reálná?

Pan Mirovský dlouhá léta působil jako radní pro dopravu na jedné významné pražské městské části, takže to není jen ztřeštěný nápad nějakého ekologického snílka ze sociálních sítí.

Představa přesunutí nákladní dopravy na kola je čirá utopie. Každý den vjede do širšího centra více než 60 tisíc nákladních automobilů. Kolik by asi muselo po městě jezdit cargo „rikšů“, aby nahradili všechna nákladní auta? Představa pražské budoucnosti v hlavě pana Mirovského a Strany zelených odpovídá realitě v Ho Či Minově městě okolo roku 1970.

Tento týden v Mnichově začíná automobilový veletrh IAA, na kterém slibují velké protestní vystoupení aktivisté z hnutí Poslední generace. Očekáváte, že toto hnutí bude i v příštím roce pokračovat ve svých aktivitách proti dopravě ve městech, nebo se postupně vyčerpá?

Velmi se obávám toho, že s jídlem roste chuť, a tedy že po veleúspěšném jaru, kdy došlo ke zhruba dvacítce blokád dopravy v Praze, a následném prázdninovém odpočinku, se organizované zločinecké skupiny Poslední generace, Extinction rebellion a Strana zelených vrátí ke své „práci“ a vyrazí opět do ulic.

V posledních týdnech jsme mohli sledovat, že s jejich „přilepováním“ dochází trpělivost nejen řidičům, ale i policii. Můžeme čekat, že se to propíše i do postojů politické reprezentace, která doposud jejich akcím vycházela vstříc?

Kdyby chtěli, už jim to dávno mohli zakázat. Extremisté si místo toho všimli, že Policie ČR proti nim nezasahuje a poskytuje jim ochranu, zatímco Magistrát hl. m. Prahy neustále hledá nějaké důvody, proč je nechce vykázat na místo, kde by si svůj pomýlený názor mohli svobodně vyjevit, ale kde by zároveň nešikanovali tisíce lidí a neohrožovali veřejnou bezpečnost. Jestli někomu dochází trpělivost, pak je to veřejnost, a to právě v důsledku tristní nečinnosti státních autorit.

Právníci strany Motoristé sobě proto pro každého, kdo je přímo zasažen ilegální blokádou páteřní komunikace (např. při cestě k lékaři, atp.), připravili manuál, jak správně postupovat při odstranění ekoteroristické překážky z vozovky.

Co si pod tím máme představit?

Při dodržení námi sepsaného postupu mohou lidé sami provést tzv. občanské zadržení a legálně omezit aktivistu na osobní svobodě (např. připoutáním ke svodidlům). Čas, kdy je svoboda dotyčné osoby tímto způsobem dočasně omezena, může být dokonce započítán i do doby případné vazby, je-li o ní následně rozhodnuto policií. Stáhněte si detailní postup a vězte, že vázací pásky jsou určitě mnohem lepší výbavou vašeho automobilu než baseballová pálka.

Evropská unie, která byla roky tahounem „dekarbonizace“ silniční dopravy, rok před eurovolbami postupně začíná obracet. Symbolický byl odchod Franse Timmermanse, který tuto agendu tlačil v Evropské komisi. Čekáte v tomto smyslu „racionálnější“ přístup politické reprezentace k automobilismu?

Neočekávám. Timmermans byl užitečným zeleným maskotem, který byl nesen na ramenou tisíců euroúředníků, aktivistů, lobbistů a neziskovek. Příslušné Generální ředitelství nyní pouze vymění maskota a bude nás všechny „vesele“ zelenat dál.

Jistou změnu kurzu mohou přinést evropské volby v červnu příštího roku. Budeme se snažit vytvořit motoristickou základnu v europarlamentu, protože máme pocit, že politických sil, které by nekompromisně artikulovaly a hájily zájmy milionů normálních lidí, tam příliš není. Rozhodně čistá nula na straně zástupců z České republiky, snad s výjimkou končícího Jana Zahradila.

Češi si do Evropského parlamentu volí šílence typu Niedermayer, Peksa a další „kaviárové komunisty“, kteří oplývají vazalskou drzostí tuto šílenou zelenou epidemii před lidmi obhajovat, resp. veřejně odsuzovat každého, kdo nesouhlasí s tím, aby mu byl jeho život komplikován a ničen. To musí skončit.

Před pár týdny nezisková rodina Open Society Fund avizovala utlumení svých aktivit v Evropě. Očekáváte, že se to promítne i do aktivit těchto skupin, které jsou na podpoře neziskového sektoru často finančně závislé?

Myslím, že OSF naplnil smysl svého působení v Evropě. Urodily se zde díky němu stovky neziskových aktivistických, extremistických a nátlakových organizací, které pracují na vybudování nové rovnostářsky-elitářské společnosti a na vytvoření „nového socialistického člověka“. Ty byly z počátku financovány právě OSF, ale dnes již pohodlně čerpají veřejné zdroje z rozsáhlých podpor, programů, grantů a dotací. Proč by je dále financoval Soros, když si je už štědře platíme my sami?

Sponzoring progresivistických politických neziskovek zároveň přidává body korporacím do tzv. nefinančního ESG reportingu, který je pro mnohé z nich už povinný, takže místo charity pro důchodce, anebo investování do svého vlastního rozvoje, nuceně podporují úchylné duhové pochody, nátlakové organizace typu Evropské hodnoty, či extremistické cykloneziskovky jako AutoMat, který chce dát všem autům mat.