Máte informace o uprchlických táborech pro Ukrajince v Rusku? Hovoří se o tom, že tam utekly především z východní Ukrajiny statisíce lidí...

Přesná čísla zveřejnila agentura ITAR-TASS. Podle ní uprchlo do Ruska z míst bojů ve východní Ukrajině 820 000 ukrajinských občanů. Z nich požádalo o status uprchlíka či dočasný azyl přes 130 000, dalších 80 000 o dočasný pobyt, 33 000 chtělo přijmout ruské občanství a 22 000 žádalo stálý pobyt. Přes 12 000 ukrajinských občanů požádalo o zařazení do programu přesídlení ruských krajanů do původní vlasti. Podle zprávy vysokého komisaře OSN pro uprchlíky se z válkou zasažených oblastí do ostatních částí Ukrajiny dočasně přemístilo 240 000 občanů. Ukrajinští občané, kteří uprchli do Ruska, se soustředili především v Rostovské oblasti. Z reportáží Komsomolské pravdy jsem se dočetl, že většina počítá s návratem domů, jakmile to jen bude trochu možné. Nyní už část tak činí.

Zaznívají argumenty o tom, že integrace uprchlíků bude pro nás prospěšná, ať už s ohledem na jejich vzdělanost nebo jejich přínos po pracovní stránce. Jaké informace máte vy o kvalitě uprchlíků? Určitě bude zásadní rozdíl mezi uprchlíky z Ukrajiny či východní Evropy a utečenci z afrických zemí...

Pokud se jedná o uprchlíky ze Sýrie či vůbec z Afriky, pokud vím, zájem o delší pobyt v naší republice je mezi nimi minimální. U těch, kteří k nám budou přiděleni na základě kvót, se domnívám, že k nám rozhodně nepošlou ty nejkvalitnější, spíše naopak. Pokud jde o uprchlíky z Ukrajiny, nemám žádné informace o tom, že by se k nám chystala nějaká masivní vlna. A ti, kteří u nás už jsou, přece známe, ať už jsou legálními pracovníky, či možná dvakrát tolik nelegálními. Naše průmyslové podniky jsou schopny přijmout ještě na 15 000 cizinců, zejména na ta místa, která nejsou schopni obsadit naši pracovníci – ať už úzce kvalifikovaná či naopak velmi pomocná.

Když se ještě dotýkáme tématu uprchlíci, máte bohaté zkušenosti také z Francie, dokonce Francois Mitterand byl s Vámi v kontaktu. Proč je současný prezident Holland vůči České republice i Slovensku tak vyhraněný - Maďarsko samozřejmě nevyjímaje? Francie byla vždycky náš spojenec, dlouhodobé kontakty měla země galského kohouta i s Ruskem. "Zlobíme" tím, že nechceme kvóty, nebo je v tom hlubší problém?

Máte pravdu, že jsem měl k prezidentu Mitterrandovi blízký vztah. Než jsem napsal o něm knížku, strávil jsem několik dní v Elysejském paláci, setkal jsem se s ním při jeho návštěvě v prosinci 1988, dokonce jsem mu na bratislavské univerzitě chvíli překládal, když se v davu ztratila oficiální tlumočnice. Trochu jsem pomáhal Karlu Srpovi, když se letos v červenci odhalovala Mitterrandova busta u sídla Jazzové sekce a této akce se účastnil i prezident Miloš Zeman. Snídaně francouzského prezidenta s disidenty a poté ještě trojí návštěva Československa a projekty - společně s Václavem Havlem - na federalizaci Evropy souvisely s tím, že docházelo k souznění politiky obou zemí. Jenže jiný prezident Francie, Charles de Gaulle, kdysi prohlásil, že stát, stejně jako politik, chce-li být velký, nesmí mít přátele. Přátelí se, když se shodují, rozkmotří se, když se názorově rozcházejí. Jenže přátelství Mitterranda s Havlem bylo jiného druhu. Trochu jsem pomáhal Václavu Havlovi při přípravě jeho první návštěvy ve Francii jako prezidenta. Našeptával jsem mu, že Mitterrand má rád improvizace, nekouří a nemá rád, když se kouří při jídle, ale toleruje cigaretu partnera při kávě a koňaku, vášnivě rád hraje karty, miluje diskuse o literatuře, je nedochvilný a po kapsách většinou nenosí žádné peníze, zato spoustu papírků, na něž si poznamenává zajímavé výroky partnera. Ale Hollande je jiný a v otázce kvót u uprchlíků rozhodně nemáme s Francií stejný názor, byť se podrobujeme. Je zajímavé, že prezident Havel našel s Mitterrandem stejný jazyk, byť zdaleka nebyl socialistou jako francouzský prezident, a že podobná blízkost nevládne mezi Elysejským palácem a Pražským hradem, byť oba jejich obyvatelé jsou vlastně socialisty.