„Zvolení by mi ekonomicky pomohlo rozšířit služby, které dělám pro bono, tedy zadarmo,“ vysvětlil známý advokát v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

V srpnu jste oslavil čtyřicáté narozeniny, takže těsně před volbami splníte věkový limit pro kandidaturu do Senátu. Vypadá to, jako byste čekal, až dosáhnete potřebného věku. Co Vás vedlo k tomu, abyste aktivně vstoupil do politiky?

Hlavní důvod byl asi ten, že cítím, že pro veřejnou činnost, kterou dělám, to znamená odhalování kauz, popohánění zodpovědných lidí k soudu, jako ryze soukromý advokát ztrácím legitimitu. Dokud jsem působil zároveň v Transparency International, tak to mělo všechno jasnou logiku: On pracuje v protikorupční organizaci, tudíž má zájem na odhalování korupčních kauz. Ale když už jsem teď jenom soukromý advokát, už tu legitimitu pro odhalování korupčních kauz trochu ztrácím, každý se ptá: Proč to dělá, když je jen advokát, a ten pracuje logicky za peníze. A začnou je napadat otázky, že jednoho lumpa naháním proto, že mi za to zaplatí jiný lump, jeho konkurence. Abych trochu obnovil legitimitu pro tuto činnost, kandiduji do Senátu, protože potom jako osoba ve veřejné funkci budu mít daleko větší logiku a legitimitu, abych v tom mohl pokračovat.

Ale někteří právníci jako Hana Marvanová nebo Milan Hulík jsou ve stejné pozici, mají advokátní praxi, ale přitom se veřejně angažují v boji proti korupci. Doktorka Marvanová dokonce nabídky na kandidaturu do Senátu odmítla. Myslíte si, že jejich práce nemá potřebnou legitimitu, že nemohou v této oblasti jako advokáti ničeho moc dosáhnout?

Jejich práce není určitě neúčinná. Každý střípek aktivního boje proti korupci má smysl. Ty střípky se nakonec poskládají a může z toho vzniknout celek. Každý si k tomu zvolí nějakou cestu. Já jsem tou cestou ryze advokátní šel několik let, teď jsem se rozhodl, že chci svoji činnost trochu pozměnit.

To znamená, že chcete přerušit nebo dokonce úplně ukončit svoji advokátní praxi?

Ne, rozhodně bych neskončil advokátní praxi. Naopak, chtěl bych využít kombinace advokátní praxe s funkcí senátora k tomu, abych mohl účinně dělat to, co dosud. Samozřejmě bych musel trochu upravit činnost své advokátní kanceláře. Jednak bych se určitě vzdal a do budoucna nepřijímal zakázky z veřejných prostředků, protože si samozřejmě nedovedu představit, že bych dělal senátora a zároveň bych nějak obhajitelně pracoval pro stát nebo nějaké státní složky. Takže bych vykonával činnost ryze pro soukromé subjekty. A změnil bych ještě jednu věc: Já dneska dělám odhadem patnáct, dvacet procent své činnosti tzv. pro bono, to znamená, že pro lidi, kteří jsou obětí nějakého bezpráví, ale nemohou si dovolit advokáta, dělám zadarmo. Kdybych byl senátorem, měl k dispozici senátorský plat, senátorské zázemí, tak bych tuto složku pro bono aktivit zvýšil, dokáži si představit na padesát procent.

V minulosti jste pro pražský magistrát analyzoval smlouvy pražského dopravního podniku, popsal jste, jak tam docházelo k trestné činnosti a vyvádění peněz. Odhadl jste, že se z dopravního podniku ztrácelo kolem miliardy ročně. Znamená to, že byste už jako senátor podobnou veřejnou zakázku nepřijal?

Dokáži si představit, že bych tyto věci mohl dělat zadarmo. Kdybych přijímal peníze z veřejných prostředků jako plat senátora, dokáži si představit, že bych si mohl dovolit prošetřit pro nějakou samosprávu podobnou kauzu jako advokát pro bono, tedy zadarmo. To není o tom, že bych pro státní správu vůbec nepracoval, ale nemohl bych od ní přijímat peníze.

Takže Vám by zvolení do Senátu vytvořilo existenční zázemí, díky němuž byste se mohl věnovat těmto prospěšným věcem zdarma?

Je to vyloženě tak, že by mi zvolení do Senátu ekonomicky pomohlo rozšířit mnohé služby pro bono. Ano, je to tak.

Jako kandidát do Senátu máte podporu zelených, lidovců a Pirátů. Ale jednal jste o možné podpoře i s hnutím ANO. Proč to nevyšlo?

Nechal bych to u toho, že jsem jejich podporu nezískal.

Poslanecká sněmovna schválila služební zákon, ale nevoli prezidenta vzbudili političtí náměstci. Vzhledem k tomu, že zákonodárci kvůli prezidentovi zákon nezměnili, můžeme čekat veto prezidenta a pak zřejmě i stížnost u Ústavního soudu. Jaký je Váš názor na politické náměstky, je to důvod k ústavní stížnosti?

Já k tomu nemám žádný vyhraněný názor, nemyslím, že je to podstatná věc pro to, jestli zákon bude mít potenciál k potírání korupce, či nikoli. Nemyslím si, že tohle je nejdůležitější bod celého zákona.

Hnutí ANO, ale i jiné politické subjekty vyjádřily vloni před sněmovními volbami podporu návrhům Rekonstrukce státu a slíbili, že je budou prosazovat. Plní podle Vás svůj slib? Jeden z aktivistů Rekonstrukce státu Pavel Flégr kritizoval, že i když šéf hnutí ANO Andrej Babiš těsně po volbách označil zákony Rekonstrukce státu za prioritu, jeden z nich - zákon o registru smluv - se pokusila „vykostit“ Adriana Krnáčová, náměstkyně ministra vnitra a kandidátka na primátorku Prahy za ANO.

Ten zákon o zveřejňování smluv na internetu je asi nejjednodušší a nejjasnější zákon, který v opatřeních projektu Rekonstrukce státu je, a pro mě vždycky byl indikátor, že pokud se nepodaří schválit tento jednoduchý a jasný zákon, kterému může každý porozumět, pak to politici s podporou a podpisy na arších Rekonstrukce státu nemyslí úplně vážně. A bohužel pozměňovací návrhy, které Poslanecká sněmovna přinesla do původního návrhu, způsobí, že zákon bude naprosto neúčinný a úplně zbytečný. Oni si odškrtnou, že schválili zákon, jak slíbili, ale půjde o naprosto neúčinnou normu, ať už množstvím výjimek, které tam zavádějí z povinnosti zveřejňovat, tak především tím, že odstraňují hlavní sankci, která tvořila zákon účinným, totiž to, že smlouva nezveřejněná v registru nenabyde účinnosti. To z toho odstranili a tím ze zákona o registru smluv udělali slepý náboj. Je to strašně špatně a pro mne je to velké zklamání.

Ve středu jste otevřel svoji kontaktní předvolební kancelář ve svém volebním obvodu zahrnujícím Prahu 5 a Prahu 13. Jaký jste měl při oficiálním zahájení volební kampaně úspěch?

Lidí bylo hodně. Přišli dobrovolníci, kteří mi pomáhají v kampani, přišli podporovatelé, přišli okouknout i místní, kdo jim tam kandiduje. Se zahájením jsem spokojen, bylo plno, teď jen budu věřit, že lidi se budou chodit ptát a informovat se během celé kampaně. Teď bude dva až tři týdny kancelář otevřená každý pracovní den od čtyř do sedmi, počítám, že tak čtrnáct dní před samotnými volbami bych otevírací dobu rozšířil na celý den, třeba od devíti do sedmi.

Máte zkušenosti jako policejní vyšetřovatel i jako advokát. V jakém výboru byste chtěl pracovat v Senátu, pokud budete zvolen?

Určitě bych se chtěl věnovat oblasti, která se týká spravedlnosti, justice, ozbrojených složek. Myslím, že zákonů, které Senát projednává a které se těchto oblastí týkají, je opravdu hodně, takže bych se rozhodně nenudil a při této své specializaci bych tam mohl pracovat na plný výkon. Na rozdíl od lidí, kteří kandidují a kteří se budou věnovat jen sportu, nebo od umělců, kteří říkají, že se budou věnovat kultuře, je tato oblast, která se týká justice, daleko širší. Nehledě na to, že bych určitě i v normách, které se týkají jiné problematiky, chtěl využít toho, že se věnuji advokacii a že tyto zákony musím vykládat v praxi, takže bych se chtěl starat o to, aby Parlament opouštěly zákony, které budou srozumitelné a které bude v praxi možné vykládat, aplikovat a vymáhat. Aby norma nebyla dvojznačná, aby byla v praxi vyložitelná, logická, aby v ní nechyběly sankce, aby byla vymahatelná. To škálu mých možností v Senátu rozšiřuje i mimo zákony týkající se justice nebo ozbrojených složek.

Vy jste uváděl na sociálních sítích, že pocházíte z Rakovníka a že tam v senátních volbách kandiduje ministr školství Marcel Chládek. Označil jste ho za špatného politika i špatného člověka. Proč? Máte s ním nějakou osobní negativní zkušenost?

Mám s ním nějaké vlastní zkušenosti. Ale berte to tak, že jsem to uvedl na sociální síti, na svém osobním profilu, kde se člověk dopouští víc osobních prohlášení, aniž by je musel dokazovat. Já si to prostě o něm myslím, mám to na základě své osobní zkušenosti. Je to můj názor, já si za ním stojím a myslím, že mám na něj právo, ale necítím potřebu nějaké osobní zážitky dál rozvádět.