Co dělá Standa Berkovec obyčejně v sobotu večer před půlnocí?

Tak například včera jsem jel v noci na motocyklu z karlovarského filmového festivalu, užíval si krásnou cestu na testovací nádherné Street Glide HD a těšil se na film „Anděl páně 2“. Jolka Krásná měla (stejně jako má vždy) krásné a vtipné povídání s tvůrci a herci. Vážím si pozvání ČT, které jsem tam dostal. Jinak často bývám v tento čas v pražské a pak v pondělí i slánské kanceláři. Nebo jedu na svém mopedu domů. Doma se dívám na ČT 24, při repríze zpravodajství z regionů často spím a mám to jako podkres do snů. Někdy divokých, protože moje sny kopírují můj denní život a já jsem blíženec a beru to všechno vážně a naplno. Ale jinak než na plný plyn to s tím životem přece nemá cenu?!

Když bychom se tak prázdninově zamysleli nad stavem tištěných médií v ČR: Tabulky signalizují další propad nákladu a mediální teoretici naříkají nad tím, jak si média parcelují oligarchové. Je to vskutku tak zlé?

Zlé je to prostě v tom, že elektronická média postupně ta tištěná vytlačují. Nejen z veřejného komunikačního prostoru a žurnalistiky, ale hlavně z trhu reklamy. To je realita posledních deseti let a je úplně jedno, komu ta média patří. Pociťují to i média s klasickým terestrickým vysíláním – i když díky technice přišly satelity, digitalizace. Provozování internetového magazínu, rádia nebo televize je prostě levnější a distribuce rychlá, zpětná vazba přesná. Zvykli jsme si používat slovo „oligarcha“ jako všemocnou mantru příčin všeho negativního. Já jsem třeba nikde nikdy neslyšel, že Andrej Babiš věnoval minimálně padesát miliónů na nejrůznější charitativní účely – do nemocnic na zařízení, do sportu. Osobně jsem se setkal s holčičkou po mozkové obrně, jejíž rodinu a speciální péči podporoval. Podotýkám, že mluvím o období dávno před posledními parlamentními volbami. Ale abych se vrátil k tištěným médiím... Když jsem vydával noviny „Svět motorek“ a několik let jsem statečně, leč marně bojoval s německými vydavatelskými domy, jeden mechanik na slánské ploché dráze mi prozradil tajemství. Řekl: „Víš, já se na ty tvoje noviny vždycky těším, až si je v klidu po závodech přečtu na záchodě. Líbí se mi ten béžovej papír. A pak je tam nechám pro někoho dalšího, protože to bude určitě nějakej závodník nebo jinej magor do mašin!“. Nevědomky tím definoval – kromě obsahu i formy, určené pro specifickou cílovou skupinu, i staromilskou intimitu rituálu „přečtu si noviny“. Já jsem vyučený knihtiskař a vystudovaný grafik a pevně věřím, že se klasická tištěná média neztratí. Jen se podle mě budou ještě více specializovat a z trhu denního zpravodajství budou dál vytlačována. Bude to luxusnější a vzácnější záležitost. Stejně, jako jsou dnes některé zahraniční „biopotraviny“, které mají mnohdy horší kvalitu, než měly dříve průmyslově vyráběné potraviny z československých zemědělských produktů. Ale tak zlé to není. Vezměte si historii sdělovacích prostředků v posledním století. Když přišel rozhlas, předpovídal se konec novin. Když přišla televize, předpovídal se konec rozhlasu. A vždycky se našlo něco, co dokázalo využít přednosti toho kterého média – například tranzistoráky nebo rádia do aut, ofsetový tisk, fotosazba, digitální tisk. Na grafické škole v Helichovce nám kdysi Dr. Svoboda přednášel o tom, že jednou si bude každý tisknout noviny sám ve své kanceláři, podle své konfigurace. A už je to skoro tady...

Nelze se nezastavit u Andreje Babiše. Jak zdatný majitel médií to je? Když nahlédnete do jeho novin a posloucháte jeho rádio, zachycujete známky politického zneužívání jeho médií? Anebo to je všechno nesmysl a všichni jeho šéfredaktoři mají naprosto svobodnou ruku?

Je to zdatný podnikatel a tedy i zdatný majitel médií. Kromě toho, že jako novinář OPRAVDU neregistruji žádné zneužívání nebo využívání. Mimochodem, jako poslanec mám za dobu svého působení nejhorší zkušenost s osobním neprofesionálním útokem na mě z MF Dnes – ale to se týká jednoho „novináře“, kterému bych nedal ani zápočet. A osobně také mohu potvrdit, že Andrej Babiš důsledně nezasahuje do práce šéfredaktorů a řízení novin. Několikrát to zdůraznil i v debatách na našem poslaneckém klubu. Když pozoruji otevřené i plíživé útoky v médiích proti němu, tak mi to někdy přijde i škoda. Protože v konečné fázi mu to stejně předhazují, i když to nedělá. Jak to řekl jeden můj kamarád a zkušený mediální analytik – někdy připomíná po zuby ozbrojeného a skvěle vycvičeného vojáka, který se nechá zastřelit v zákopu.

Soukromé televize, například často propíraná TV Prima... Jak kvalitní zpravodajství a publicistiku nabízejí, opět například v kontrastu s Českou televizí?