Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek má mnoho zájmů. V Senátu rád mastí karty na mobilu, na sociálních sítích čile komentuje válku na Ukrajině nebo plamenně bojuje proti dezinformacím. Není tedy divu, že nemá čas na to, za co je placen z kapes daňových poplatníků – aby se staral o zdraví občanů.

Ponechme stranou snahy pana Válka rozdělit zdravotní péči pro bohaté a pro ostatní, znovu zavádět poplatky u doktora nebo jím řízený rozvrat psychiatrické péče. Jde mi teď hlavně o katastrofální situaci na trhu s léky, kdy se za běžné léky, jako jsou antibiotika nebo léky proti horečce pro děti, které jsou za hranicemi normálně dostupné, u nás pomalu platí zlatem.

To, že se situace rozrostla do dnešních obludných rozměrů, je přímý důsledek Válkovy nečinnosti a neschopnosti. O tom, že nám hrozí masivní výpadky běžných léků, se na ministerstvu mluvilo už v dubnu 2022. Půl roku měl Válek čas na to, aby se na vlnu podzimních respiračních onemocnění připravil.

Neudělal, slušně řečeno, vůbec nic. Naopak, s arogancí sobě vlastní říkal zoufalým rodičům, kteří sháněli Nurofen, aby si obvolali sto lékáren. Před Vánocemi pak drze tvrdil, že situaci „efektivně řeší“ a má ji „plně pod kontrolou“. Po Novém roce bez uzardění lhal, že zásoby Nurofenu stačí na čtvrt roku. Stačily tak na dva týdny. Jak moc měl situaci pan Válek pod kontrolou, se ukázalo letos v únoru, když se musel omlouvat za výpadky běžných léků. Zatímco praktičtí lékaři a pediatři si zoufali, že tak masivní výpadky nikdy nezažili, pan ministr občanům znovu věšel bulíky na nos tvrzením, že situace se „postupně stabilizuje“ a že pro zajištění dostatku léků dělá „absolutní maximum“.