To, co se ještě před rokem zdálo být téměř velezrádnou myšlenkou, se nyní objevuje v komentářích celkem běžně, a tak si člověk klade otázku, zda to nemohlo být dříve. Tak se ptají moji voliči, z nichž mnozí sdíleli či sdílejí s uprchlíky z Ukrajiny osudy této hrdinské země téměř v přímém přenosu.

Kde jsou dnes politici, kteří nás živili frázemi, že se na Ukrajině bojuje za naši svobodu, že západní demokratické země nepřipustí jiný výsledek, než totální vítězství Ukrajiny, vyhnání agresora z celého území včetně Krymu? Jsou na svých místech a jen se učí novému slovosledu.

Vzpomeňme si na paní, která před svou pekárnou vyvěsila ujištění, že nepeče z ukrajinské mouky. Chtěla ujistit své zákazníky, že nenakupuje super levnou mouku, u níž bylo důvodné podezření, že není úplně v pořádku. Bylo to v době, kdy se vládním politikům skutečně podařilo vyšponovat atmosféru tak, že tu nešťastnou paní málem lynčovali. A bylo víc takových případů – konec konců všichni jsme mohli vidět cenzuru veřejnoprávní televize, kdy plzeňský primátor poukázal na problémy, které ve městě způsobují mladí Ukrajinci, kteří by snad spíš mohli posílit řad obránců své země, než se takto projevovat. Byl umlčen, protože kritizovat Ukrajince je zakázáno.

Ti, kteří ještě minulý týden jásali, jak bude Ukrajina se svolením amerického prezidenta posílat rakety dlouhého doletu na území Ruska, teď zjišťují, že to zvrat ve vývoji konfliktu nezpůsobí, a najevo pomalu vychází holá pravda – pomoc Ukrajině byla přes všechny žvásty opatrná, tím pádem nedostatečná a alibistická. Naše slavné demokratické strany ukázaly zuby, vynutily si podporu médií a umlčeli opozici. Bohužel se tato fraška odehrává na pozadí tragického osudu krásné a statečné země.