Kádry, to byly spolehliví soudruzi a spolehlivost, oddanost straně a poslušnost byly jejich stmelující vlastnosti. Oni tedy ti kádři také často kradli a škodili, ale zůstaňme jen u toho, že byli většinou dost neschopní, ale přesto mohli rozhodovat, řídit a dál kádrovat.

Když byl takový soudruh už moc neschopný, tak ho obvykle vykopli ještě výš. Plná ministerstva neschopných pirátů, stanařů a dalších, kteří bez zkušeností a bez znalostí suverénně rozhodují ve vysokých, mnohdy uměle vytvořených funkcích, svědčí o tom, že se kádrová politika vrací. Funguje i princip vyhazovu směrem nahoru, čehož posledním příkladem je Josef Síkela.

Jak ministr průmyslu a obchodu jasně ukázal IQ tykve a jestli mu dnes někdo přisuzuje zásluhu za evropské řešení energetické krize, měl by si uvědomit, jak z vysoka pan Síkela kašlal na zájmy české a jak z vysoka kašlaly ostatní země EU na Síkelovo celoevropské řešení. Lidé z bankovnictví, kteří pamatují jeho kariéru v rakouské Erste, tvrdí, že s odchodem do Bruselu přestane pan Síkela zvedat telefony lidem z Česka. Snad ho ale ve vládě nahradí někdo schopnější a od jeho hurá akcí bude pokoj.

V této souvislosti je otázkou, co si vláda slibuje od získání „silného portfolia“ v Evropské komisi. Znamená to snad, že by komisař se silným portfoliem ovlivňoval svou agendu ve prospěch své vlasti? To asi těžko. Že by referoval o poznatcích z jiných zemí a o připravovaných opatřeních? To by asi také nemělo být.

Není nakonec to silné portfolio zase jeden takový PR projekt této vlády? Každá země má svého člena a ten má jeden hlas. To je podstatné, a jestli spravuje agendu energetiky, nebo výskyt komárů, je věc druhá. S každou agendou lze v Evropské komisi hájit zájmy země.