Jeden mrtvý a devatenáct těžce zraněných. Francouzská justice nechala doslova, obratem ruky, atentátníkovi useknout hlavu...

Dneska by to v žádném případě nešlo. Zločinec by si odseděl pět let ve fešáckém kriminále, pakliže by ad hoc nedostal pouze podmínku, kdyby svůj zločin náležitě politicky zdůvodnil.

V SRN by se to možná dokonce řešilo pouhým vypovězením. Islámští teroristé, kteří 2015 na hlavním nádraží v Kolíně nad Rýnem znásilňovali desítky německých žen byli prostě pouze vyhoštěni ze země a tím byl případ uzavřen.

Stát proti atentátům na běžné občany takřka nikterak nereaguje, neboť tyto zločiny ani stát ani vysoké pohlaváry moci vůbec neohrožují.

Někdy se dokonce zdá, že teroristy mírnými tresty dokonce „vybízí“, aby v dané činnosti pokračovali. Tím se automaticky odreagovává pozornost od držitelů moci a stát zůstává nepostižen...

Zločin teroristy Émile Henryho byl poprvé v dějinách lidstva, kdy se atentátník soustředil na likvidaci nevinných běžných občanů. Dnes se jedná o každodenní všední záležitost. Stát zasahuje tzv. „napůl“ až se zločin uskuteční. V žádném případě skutkové podstatě novodobému terotizmu nepředchází.

Původně se teroristické útoky soustřeďovaly proti držitelům moci. Zde byl stát velice agilní a pachatelé během kratičké doby všechny pochytal. Jedinou vyjímkou zůstal švédský předseda vlády Olaf Palme (1927 – 1986). Stalo se tak patrně proto, že likvidaci pravděpodobně zorganizovala sama švédská výzvědná služba.

V USA se stali obětí teroru celkem 4 prezidenti. Pachatelé byli zadrženi buďto ihned nebo během krátké doby. Ano, stát se cítil ohrožen v samých základech:

Abraham Lincoln  (ve funkci 1861 – 1865). Atentátník byl dopaden po 12 dnech, přičemž byl týden sledován zdali nemá spolupachatelé.

James A. Garfield  (ve funkci 1881 – 1881). Atentát byl spáchán pouhé 4 měsíce po nástupu do úřadu. Terorista byl zadržen okamžitě.

William Mc Kinley  (ve funkci 1897 – 1901). Terorista byl dopaden okamžitě.

John F. Kennedy (ve funkci 1961 – 1963). Pachatel, Lee Harvey Oswald, byl zadržen během jedné hodiny v Dallaském kině „Texas“.

V roce 1968 vydali v Praze autoři Milada Taterová a Jiří Novák na dané téma zajímavou publikaci s titulem „Kdo střílí na presidenty?“ , kde jsou solidní charakteristiky jednotlivých teroristů.

Z nějakých, těžko pochopitelných důvodů, posrpnový komunističtí „normalizátoři“ knížku stáhli z oběhu...

Pakliže se nejedná o násilí na přímých držitelích moci, stát se při vyšetřovaní příliš nenamáhá.

Typickým historickým příkladem se stal „Jack rozparovač“. Ačkoli působil v roce 1888 ve východním Londýně, coby masový vrah, dodnes se nezjistilo, kdo byl vlastně pachatelem. Britští historikové a autoři vytvořili celou řadu hypotéz. Jde o výsledky snaživých badatelů, kteří však opomýjejí jeden základní stimul – účast zpravodajských služeb.

Výzvědné služby mohou během kratké doby učinit z historických osobností jako byly Hus, Žižka Horáková, Havel atd., nebezpečné zločince nebo příkladné hrdiny. Podle toho jak to momentálně vládnoucí oligarchie potřebuje. Konsekvence pak platí jako „historická pravda“ a vyučuje se na všech stupních veřejných škol...

„Jack rozparovač“ bylo patrně krycím pojmem pro celou řadu pachatelů (minimálně 6 agentů) řízených důstojníky londýnského Scotland Yardu. Hlavní město Spojeného království bylo tehdá, hned po Paříži, evropskou metropolí nejvíce postiženou pohlavními chorobami, šířenými prostitutkami z východního Londýna. Bylo tedy nutné „prodejné šlapky“ zastrašit a tím snížit ono prodejné řemeslo na minimum.

Zavražděným prostitutkám byly odborně vyřezávány pohlavní orgány a další vnitřnosti, aby se zjistilo, zdali je dotyčná šířitelem syfilisu nebo kapavky – v té době jednoznačně smrtelná onemocnění. Mezi „pachateli“ museli být tedy i lékaři (chirurgové).

Jak chcete odhalit a usvědčit zločince „Jacka rozparovače“, když pachatelem je sám stát !?

Dne 11.09. 2001 provedli islámisté z Al-Qaidy vražedný útok dvěma letadly na Světové obchodní centrum v New Yorku. Třetí letadlo zaůtočilo na Pentagon – sídlo Ministerstva obrany USA. To byla zásadní chyba, která nakonec stála vrchního velitele Al-Qaidy, Osama bin Ladena, život.

Jakmile byl útokem na Pentagon ohrožen stát a vládnoucí oligarchie, neexistuje žádné slitování.

CIA velitele Al-Qaidy vyhledala a na místo vyslala skupinu výborně vycvičených zabijáků. Ty zločince doslova překvapili v koupelně. Na místě ho okamžitě zlikvidovali a jeho tělo hodili do Arabského moře. Tím byla kausa ukončena...

Osama bin Laden udělal zásadní smrtelnou chybu – útokem na Pentagon ohrozil stát a vládnoucí elitu. Kdyby se soustředil pouze na Světové obchodní centrum, zas tak moc by se nestalo. Zahynulo tam sice 3000 nevinných lidí, ale byli to „pouze“ bankovní úředníci.

Vyšetřovací služba FBI s případem moc nespěchá. Dodnes přesně nevíme, kdo konkrétně útok na obchodní centrum provedl. Kdo vybral tento cíl a proč. Kdo financoval přípravu atentátu a ze kterých zdrojů.... atd.

Kdyby se Osama bin Laden, tak jako ostatní islámští teroristé, koncentroval pouze např. na zajíždění motorovými vozidly do davu lidí na chodníku (Francie, SRN, Anglie), sem tam vyhodil do povětří vagon metra (Madrid 2007, Moskva 2010), dále na exploze náloží na letištích, kde není široko daleko žádný vládní činitel (Brusel 2016), vyvražďování redaktorů masmédií (Paříž 2015, časopis „Charlie Hebdo“) nebo znásilňování desítek německých žen na hlavním nádraží v Kolíně nad Rýnem (SRN, Silvestr 2015) vůbec by se nemusel ničeho obávat a mohl by se dožít klidného stáří...

Postup bezpečnostních a výzvědných orgánů v těchto případech islámského zločinu v západních demokraciích je takřka nulový, takže naděje na to, že by ono teroristické řádění jednoho dne skončilo, je rovněž nulová.

Není vyloučena hypotéza: Jedná se o určitý statut quo, jenž státu konec konců vyhovuje. Pakliže se teroristické útoky islámistů budou koncentrovat na řadového občana, nemůže takováto strategie v žádném případě stát a jeho oligarchii ohrozit. Naopak, odvádí to pozornost od skutečných držitelů mocenského aparátu.

Stát je organizované násilí, a chrání pouze sám sebe. Jeho existence je prvořadá a zásadní. Občan (pakliže není členem vládní nomenklatury) hraje buďto roli druhořadou nebo - v extrémním případě, dokonce vůbec žádnou...

Převzato z profilu.