Vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové.

54 dní od doby, co se Bečva stala mrtvou řekou, se tady konečně scházíme, abychom tento bod projednali. Je to smutné a děsivé najednou, protože to znamená jedno: 40 tun mrtvých ryb, nenávratně poškozený říční ekosystém a otrávená voda; nad tím vším se pořád snáší otazník. Nevíme, kdo to způsobil, lidé, kteří by se měli nejvíc zasazovat o to, aby bylo vyšetřování vedeno transparentně a otevřeně, tedy ministr životního prostředí a premiér, zvolili strategii mlčení. Protože 54 dní je opravdu dlouhá doba, dovolím si stručně zopakovat, co se od toho osudného dne 20. září 2020 stalo. Chci zdůraznit, že ta má časová osa logicky vychází z veřejně dostupných zdrojů, tudíž na rozdíl od pana ministra nemůžu vycházet z informací ministerstva.

20. září 2020. V brzkých ranních hodinách chemička DEZA odebírá vzorky vody z Bečvy. To se ten den opakuje ještě dvakrát. Je to nezvyklé, protože vzorky odebírají pravidelně vždy v pondělí. V prvním ranním měření ještě sledují kyanidy, které musí povinně hlásit. V dalších dvou měřeních už ale kyanidy chybí.

Máme to štěstí, že tu jednoho excelentního odborníka, který kdysi dokonce chemičku vedl jako ředitel, máme. Je to pan ministr Richard Brabec. Věřím, že Lovochemie a DEZA jsou si v lecčem podobné a nejenom v tom, že patří do koncernu Agrofert. Navíc v Lovochemii také mají bohaté zkušenosti s úniky jedů. Pane ministře, osvětlíte nám tuto záhadu s měřením kyanidů?

V neděli dopoledne už si rybáři všimnou, že se děje něco divného. Brzo je jasno. Ryby umírají. Rybáři se je snaží dostat z vody ven, zachránit. Později popisují, že řeka byla cítit chlorem, ruce je pálily a měli vyschlou pokožku. To podle jednoho z odborníků, který se případem zabývá, svědčí o tom, že někdo si byl úniku dobře vědom a snažil se ho zmírnit osvědčenou metodou oxidace chlorem. Tady mi dovolte malou vsuvku a ohlédnutí do roku 2008. 28. října 2008 z chemičky DEZA uniklo 20 tun naftalenu, který ucpal kanalizaci. Pracovníci DEZY nahřívali naftalen horkou parou, aby se odpařil, jenomže naftalen začal být cítit a zápach nahlásili lidé valmezské policii. Přesto DEZA zatloukala více než týden a únik přiznala až po 11 dnech. Ale zpátky do roku 2020.

O den později, 21. září 2020, už Česká inspekce životního prostředí tuší, že šlo o kyanid. Mají k dispozici výsledky pitvy ryb a udělali si vlastní rešerši. Ta je zavedla do roku 2006, kdy do Labe unikl ze závodu Draslovka kyanid. Průběh havárie byl tehdy prakticky totožný, na veřejnost se ale informace o kyanidu v Bečvě zatím nedostane. Ten samý den přichází také plamenné vyjádření z DEZY. My jsme to nebyli. Z případu je údajně vyloučila Česká inspekce životního prostředí, která u nich po šetření neshledala žádné pochybení. Připomínám, že v této době se oficiálně ještě neví, co řeku otrávilo. Zpráva o kyanidu je zveřejněna o tři dny později, ve čtvrtek 24. září 2020. Poslední tři dny navíc silně prší, takže je jasné, že pokud vzorky nebyly odebrány právě v průběhu těchto tří dnů, jen těžko už teď budou nasbírány. Richard Brabec tvrdí, že kyanid se podařilo odhalit až právě tento den. S ohledem na před chvílí zmíněnou pitvu ryb a rešerši inspekce životního prostředí to ale prokazatelně není pravda.

Pane ministře, snažil jste se získat čas, aby nemohly být odebrány vzorky podle správné metodiky? V pátek 25. září 2020 Česká inspekce životního prostředí předává spis Policii Vsetín. Od toho dne se začínají objevovat argumenty typu: Nemůžeme nic říct, řeší to policie. V sobotu 26. září 2020 policie uvede, že našla kanál, kterým kyanid do Bečvy vytekl, že šlo o kanál v Juřince ale prozradí až o tři dny později, 29. září 2020.

Dlouhé mlčení prolamuje v sobotu 10. října 2020 "vskutku šokující zpráva". Na případ je uvaleno informační embargo. Není ale jasné, kým. Státní zástupce Petr Bareš odmítá, že by ho vydal on. Jiné zdroje tvrdí, že ho vydal Jan Hamáček, ten ale říká, že to není v jeho kompetenci. Pane ministře, tato informace určitě nepodléhá utajení a nikdo povolanější než vy nám na tuto otázku nemůže odpovědět.

Kdo tedy uvalil na případ informační embargo? V úterý 27. října do Bečvy znovu unikla neznámá látka. Údajně šlo o nikl a saponáty. Tentokrát bez velkého humbuku, téměř se o tom nemluví, jako kdyby otrava vody byla v Českou běžnou, normální věcí.

Můj výčet událostí v tomto bodě končí. Dále už pokračují jen "perličky": hysterické volání poslankyně ANO Evy Fialové, bývalé zaměstnankyně Lovochemie, ať jednání výboru pro životní prostředí probíhá v utajeném režimu, lživé výroky DEZA, že s kyanidem nepracuje. Marně si lámu hlavu, pročpak v roce 2007 investovali miliony do ionizační jednotky, která podle jejich vlastních slov měla být nejlepší dostupnou technologií, která výrazně přispěje ke snížení obsahu kyanidu v odpadních vodách. A proč, když s kyanidy nemají nic společného, do integrovaného registru znečišťování pravidelně hlásí právě objemy kyanidu, které jim do Bečvy unikají? Včera premiér Babiš tvrdil, že kanál se teprve musí identifikovat, a znovu zopakoval, že DEZA to nebyla. Jak je možné, že takové informace má. Vždyť do spisu přece vidí jen Policie. Nebo je to jinak? Zbylé nesmysly, které včera premiér vypustil v odpovědi na mou interpelaci, nechám bez komentáře, protože obrázek jsme si asi mohli udělat všichni. Nejsem bývalý ředitel chemičky ani odborník na kyanidy. Jsem člověk, kterého šokuje až do morku kostí fakt, že tady něco nebo někdo otrávil vodu, zabil čtyřicet tun ryb a vláda se tváří, že se nic nestalo a odmítá o tom mluvit. Každý z nás cítí, že tu něco smrdí, že je tu něco podezřelého, státní orgány prokazatelně tajily informace, čekaly s jejich publikací. A teď se snaží případ zamést pod koberec.