Skutečně mne zaráží, jak velkou „dojmologií“ jsou řízena zásadní rozhodnutí vlády proti šíření nákazy Covid-19. Příkladem je vládní rozhodnutí o tom, že každý prodejce musí regulovat počet zákazníků ve své prodejně tak, aby na každého zákazníka připadlo minimálně 15 m2.

Jasně, vláda se snaží o opatření, která mají omezit shromažďování lidí, takže v tomto kontextu by možná i dávalo logiku regulovat počet lidí v často přeplněných obchodech. Navíc, již v minulosti jsem několikrát upozornil na to, že považuji za diskriminační, když vláda kompletně uzavře provozovny živnostníků a malých firem, ale zároveň nechá velké továrny a supermarkety bez jakéhokoliv omezení.

Nechci teď pitvat to, jestli toto aktuální vládní nařízení sice rozvolní pohyb lidí v supermarketech, ale zároveň způsobí „nebezpečnější“ fronty před prodejnami. Navíc se zdá, že se naplnila varování zástupců podnikatelského segmentů a dlouhé fronty byly nejen před hypermarkety (pak říkám blázni lidi), ale třeba také před malou trafikou, které má jen pár metrů čtverečních, tudíž dovnitř mohl vždy jen jeden zákazník. Mimochodem, front bychom se byli schopni zbavit velmi jednoduše. Stačilo by, kdyby se otevřely i malé živnosti. Jsem přesvědčený o tom, že v tu chvíli by byly fronty ty tam. Za klíčové však považuji to, kde a na základě čeho vláda stanovila, že na jednoho zákazníka musí připadat oněch 15 m2 prodejní plochy. Epidemiolog Rastislav Maďar totiž upozornil na to, že za bezpečnou vzdálenost od jiné osoby je u kapénkových nákaz včetně Covid-19 považováno 6 stop, to je přibližně 1,8 metru. Z toho podle něj vyplývá, že obsah bezpečného kruhu kolem každé osoby by měl být stanoven na 10 m2. Navíc v obchodě bude ve stejný okamžik pravděpodobně i několik lidí, kteří sdílí stejnou domácnost a kteří tedy rozestup mít nemusí.

Bylo pro mne pak naprosto šokujícím zjištěním vysvětlení samotného ministra zdravotnictví Jana Blatného, který mi pod můj dotaz na Twitteru napsal, že 15 m2 vzniklo jako vládní shoda. „Někdo chtěl deset, jiný více, tohle vzniklo jako průměr mezi požadavky ministrů,“ napsal ministr Blatný.

To mne podrž! Jestli skutečně každé rozhodnutí vlády, natož natolik závažné a ryze odborné, vzniká jako „průměr“ dojmů jednotlivých členů vlády, pak se nedivím, že vládní opatření působí i pro laickou veřejnost jako jeden velký chaos a zmatek. Rozumím tomu, že máme nouzový stav a jsme v historicky bezprecedentním období. Ale epidemie Covid-19 už není žádný nováček. Za takřka deset měsíců si přeci vláda nejen mohla, ale rozhodně měla stanovit jasná pravidla a obhajitelné postupy. Alespoň to bývá dobrým zvykem, že každý zákon (a současná nařízení vlády nejsou od něj přeci tak vzdálená) se opírá o propracovanou argumentaci, prochází mezirezortním připomínkováním, je k němu zpracována analýza dopadů, apod.