Vážené dámy, vážení pánové, děkuji za pozvání na Vaši ideovou konferenci a jsem rád, že vás mohou pozdravit jménem Strany soukromníků České republiky.

Je to několik týdnů, kdy naše tři strany, tedy Trikolóra, Svobodní a Soukromníci, oznámili uzavření dohody o dlouhodobé spolupráci. Dokázali jsme spojit síly a našim voličům vyslat jasný vzkaz, že jsme připraveni nejen před volbami, ale hlavně po volbách táhnout za jeden provaz. Nabízíme jasnou alternativu vůči současné neschopné vládě i novodobé eurohujerské levici.

Přestože to nebude lehké, věřím v náš společný úspěch. Myšlenky, které hájíme, nejsou možná předmětem mainstreamového potlesku, ale jsou hluboko zakořeněny v každém z nás, v naší národní identitě, ve vztahu k vlasti a domovině, v dědictví otců, ale také v úctě ke svobodě a ochraně soukromí a majetku.

Strana soukromníků České republiky navazuje na své politické předchůdce z dob První republiky. Vždy jsme byli a budeme sebevědomou politickou sebeobranou živnostníků a podnikatelů, jejich rodin a zaměstnanců. Jak ukázal vývoj obzvláště v posledních letech, toto téma nabývá na čím dál větší závažnosti. Je totiž nejvyšší čas, abychom vrátili hrdost těm, kteří budují hodnoty, vytváří pracovní místa, svými schopnostmi a dovednostmi vydělávají peníze, platí daně a v konečném důsledku tedy živí i státní aparát.

Je třeba si přiznat, že se především živnostníci a malí podnikatelé stali obětí zhoubné snahy státu vše regulovat, řídit, omezovat a zdaňovat. Stát si přestal vážit těch, na nichž stojí zdravé základy české ekonomiky. Nejdříve je chtěl zbavit svobody, zahnat do kouta, možná rovnou otrávit přebujelou byrokracií, „zaklekáváním“ či zbytečnou honbou za Fata Morgánou jménem dotace. Živnostník se stal lovnou zvěří a třídním nepřítelem zároveň.

Posledním hřebíčkem do rakve bylo pak zavedení diskriminačního lockdownu, který pod rouškou boje s pandemií opět dolehl hlavně na živnostníky, služby a maloobchod, kdežto velké fabriky a supermarkety fungují takřka bez omezení dál.