Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych vám jako místopředseda ústavně právního výboru připomenout a poukázat na jeden důležitý dokument, že když tento zákon, tento návrh přišel do Poslanecké sněmovny, tak z hlediska legislativního procesu a síly právních předpisů jsem měl pochyby, jestli tento návrh vůbec něco může změnit na implementaci směrnice. A odpověď Parlamentního institutu je vcelku zřejmá. Nemůže. Nezmění vůbec nic.

Tato směrnice bude implementována bez ohledu na to, jestli dneska přijmeme novelu ústavního zákona o bezpečnosti, nebo ne. Ona tedy řekněme si zas z druhé strany ta novela nic špatného, nic negativního nepřináší. Ona v podstatě konstatuje to, co není v rozporu s ničím, a konstatuje to, že vnitřní bezpečnost je záležitostí státu. Ale ona to konstatuje i smlouva o Evropské unii ve svém článku 4 odst. 2. Takže přijetím tohoto zákona nedosáhneme vůbec ničeho.

Parlamentní institut, a nebyl jsem první, kdo se tázal, protože když jsem tuto otázku na Parlamentní institut předložil, jestli novela ústavního zákona o bezpečnosti, sněmovní tisk 1021, něco na povinnosti implementovat zbraňovou směrnici, jestli něco změní, tak mi bylo odpovězeno, že už tuto otázku dostali a toto stanovisko je. Je dostupné. Je dostupné nejen pro poslance, myslím, že je dostupné i pro veřejnost a mluví zcela jasně.

Chci proto říct, a doufám, že jak to zazní, tak to také bude vnímáno, dovedu si představit, že je diskutabilní, jestli zbraňová směrnice nějakým způsobem omezí terorismus. Co ale není vůbec diskutabilní, je to, že novela ústavního zákona o bezpečnosti vůbec neomezí směrnici. Takže dneska tady stojíme před tím, jestli se připojíme k boji o hlasy voličů tím, že jim budeme nalhávat, že tady za ně svádíme ten svatý boj s tou strašnou Evropskou unií tím, že přijímáme zákon o ústavní bezpečnosti, kterým dokážeme přechytračit Evropskou unii. Jestli tyto lidi budeme zneužívat a budeme jim tady vyprávět nějakou pohádku o vábničce toho, jak za ně bojujeme, jak jsme za ně ochotni změnit i Ústavu jenom, aby na ně ta Evropská unie nedosáhla. Já nemám zvyk lidem lhát. Nemám ve zvyku vyprávět lidem příběhy, které nejsou pravdivé, a tvářit se jako velký statečný bojovník.

Znovu říkám, přijetím tohoto ústavního zákona se nic na implementaci směrnice nezmění, naše povinnost zůstane. Pokud chceme měnit to, co směrnice ukládá, tak cesta je jinými zákony. Protože se týká vnitřní bezpečnosti, tak je to o úpravě branného zákona, je to možná o úpravě zákona o zbraních, který jak tady zaznělo, a s tím já souhlasím, máme jeden z nejlepších na světě.

Proto dopředu říkám, a je to z pohledu ústavního práva, není to o obsahu, není to o debatě, která tady plamennými slovy zaznívá, jak snad tady budeme dneska bránit bezpečnost. Nic takového se tady dneska neděje. Jediné, co se tady dneska děje, je, že je tady vyrobena vábnička na voliče, aby získali jakýsi pocit, že se tady o ně někdo stará. Ne. Mělo se starat v Bruselu. Mělo se starat na předchozím jednání o směrnici. Tam byla cesta úprav a změn. A také k podstatným úpravám a změnám této směrnice před jejím schválením došlo.

Znovu tedy opakuji a na závěr: přijetí ústavního zákona nemá se směrnicí nic společného, nic na ní nezmění. Tak prosím tento argument svatého boje s Evropskou unií přestaňme používat. Děkuji. (Tleská Miroslav Kalousek.)