Mýlil jsem se. Strach o bezpečnost Evropy se navíc postupně mění na strach o vlastní suverenitu. V rámci EU totiž více bojujeme sami mezi sebou. Smutný začátek konce. Proto bych rád všem buřičům, kteří hájí práva migrantů, nesmyslně se ohánějí humanitárním právem a za každou cenu se snaží tlačit na země EU, aby přijaly na své území uprchlíky, připomněl loňské rozhodnutí Evropského soudního dvora. Podle tohoto důležitého rozsudku není možné žádat o vízum z humanitárních důvodů a odvolávat se na mezinárodní nebo evropská práva. Jedinou možností je udělit vízum na základě práva vnitrostátního.

Věční obhajovatelé migrantů tak už nemohou v médiích tvrdit, že evropské právo neumožňuje odmítnout žádost o vízum z humanitárních důvodů. V tomto ohledu tak členské státy nejsou povinny přijmout každého. Opravdu NE! Jde o více než rok a půl starou zprávu, kterou bych za jiných okolností nepřipomínal a nevracel se k ní. V situaci, kdy se však jednotliví představitelé EU a unijních států navzájem dohadují, zda přijmout uprchlíky, nebo nepřijmout, a navzájem se mediálně dost nelichotivě titulují, mi nezbývá, než znovu připomenout toto zcela zásadní rozhodnutí Evropského soudního dvora, které velmi rychle zapadlo v historii monitoringu tisku. Boj o bezpečnost EU se navíc začal postupně dramaticky měnit v boj o ochranu vlastní suverenity. A to nejen před stále se zvyšujícím tlakem zájemců o ekonomickou migraci, ale také před bruselským diktátem, kterému navíc někteří naši nejen europoslanci a poslankyně poklonkují, a tak zaprodávají české národní zájmy.  Možná naivně jsem se domníval, že tímto rozsudkem dostala Angela Merkelová a jiní obhájci migrantů dost razantní facku, ze které si vezmou ponaučení, nestalo se tak…

Je ale dobré, že přibývá těch, kteří vědí, že iracionálním přijímáním uprchlíků na území EU se nic nevyřeší a usilují o to, aby konečně přestal v rámci EU boj mezi sebou, a začneme společnými silami řešit tento zásadní problém.  Žel, nikdo jiný to za nás neudělá…