Mohlo se zdát, že pro rozvoj Prahy je výhodné, když je primátor Prahy a premiér z jedné strany nebo stran koaličně spolupracujících na vládní úrovni, neboť se snáze dohodnou na podpoře a realizaci projektů zásadních pro život v Praze a jejím rozvoji. Jenže – nestalo se tak.

Rozvoj Prahy? Nula

ODS a ČSSD, se Stranou Zelených, s TOP 09 a STAN, ANO s ČSSD a KDU-ČSL nedokázali pro Prahu realizovat žádný projekt, a dokonce pro rozvoj Prahy ani nevytvořili podmínky.

Reprezentanti celostátních stran a hnutí musí dělat kompromisy, volit mezi dálnicí do Ostravy a obchvatem Prahy, nebo rychlodráhou do Brna a příměstskými vlaky z širšího okolí Prahy.

Na první pohled to platí nejen pro silniční a železniční dopravu, kde není pražský okruh a hned tak nebude, nebo nejsou kapacitní železniční spojení z prstence okolo Prahy, ale také pro oblast zdravotnictví a sociálních věcí, kde Praha jako jediný kraj nemá svou nemocnici a je odkázána na stát, urbanismus či uzemní rozvoj do regionu, kde je to všude markantní.

Praha stagnuje. Přijde zlom

V menší či větší míře se to však týká i běžného a přirozeného vývoje města a života v něm. Tradiční celorepublikové politické struktury dovedly svým přehlížením či kompromisy Prahu do stagnace.

V příštích pražských volbách 2018 jim to občané Prahy spočítají. Můžou volit zavedené velké strany, nebo Starosty pro Prahu, kteří nejsou poplatní celostátní politice a kompromisům mezi stranickými buňkami.

V jiných větších městech také místní voliči volí autentické místní politiky, která mají šanci město spravovat rozhodně lépe, než celostátní strany (Liberec, České Budějovice, Plzeň, Brno,…). Praha není jen velké město, je to metropole s širším okolním regionem. Vlastně se jí teprve musí stát!

Karel Fischer, lídr STAROSTŮ PRO PRAHU