Před lety jsem se několikrát dostala do zákopové války se zlínskou radnicí, kdy jsem na vlastní kůži zažila, jak je byrokratický šiml odolný. Tehdy jsem byla na rodičovské dovolené a snažila se změnit drobné nešvary, které jsem viděla při svých četných procházkách s kočárem. Aby se mým podnětem úředníci zabývali, musela jsem nasbírat ještě ve svém okolí řadu podpisů a znovu svůj podnět podat. Celkově jsem takto komunikovala s radnicí asi dva roky, rostl ve mě pocit zmaru a ztraceného času.

Pracuji jako ekonomka a rovněž přednáším na Fakultě managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Když mě občané z osmého místa kandidátky komunálních voleb ve Zlíně vykroužkovali, a stala jsem se zastupitelkou, byl to pro mě šok. Díky nim jsem však mohla začít řešit to, co mi vadilo nejvíc – komunikaci s úřadem a věci, které podle mého názoru ve Zlíně nefungovaly. Piráti jsou mi blízcí celostátními tématy, jednak tím, že neusilují o lacinou popularitu, ale jde jim o celkové směřování naší země. Myslím, že je řada lidí, kteří se nenechají opít koblihou, není jim lhostejné, jak bude vypadat naše republika za 20 let, a jaké prostředí tady zanecháme další generaci, tedy našim dětem.

Hodně mě ovlivnil můj roční studijní pobyt ve Finsku. Obdivuji jejich přirozený respekt k přírodě a vztah k aktivnímu trávení volného času. V politice není „normální“ lež a korupce. Nadchlo mě také to, že političky nejsou ve Finsku unikum. Byla bych ráda, kdyby se podařilo tuto inspiraci z dalekých finských jezer přenést i do našeho politického rybníčku.

Zlínský kraj má být proč hrdý na svou minulost, ale zároveň kraj musí svým obyvatelům nabízet budoucnost. Chci kraj, který se dokáže vyrovnat s problémy, které ho tíží od rozdělení Československé republiky, což Zlínský kraj dostalo na periferii jak geografickou, tak i na periferii zájmu státu. Coby nadšená sportovkyně chci, aby se mohlo více sportovat, a to nejen v halách ale hlavně ve volné přírodě, kde je to u nás v kraji nejkrásnější.