A navíc vzhledem k šílené zelené politice, která je ve vleku nezralých lidí typu Greta Thunbergová, švédská aktivistka proti změnám klimatu, kterou následují europoslanci za Zelené, v jejichž frakci jsou i naši Piráti, se nůžky mezi vyspělými státy a jednotlivými státy EU neustále rozevírají. Ten současný rozdíl je 85 % ku 15 % v neprospěch EU. V článku se píše, jestli to tak bude dál pokračovat, tak se nůžky za nepříliš dlouhou dobu rozevřou natolik, že ten rozdíl bude jako mezi Japonskem a Ekvádorem. Samozřejmě že k Ekvádoru jsou přirovnávány jednotlivé státy EU.

Zatím se nám zdá, když cestujeme po Rakousku či Německu, že ty chmurné vyhlídky jsou poněkud přehnané. I na Titaniku by lidé nevěřili, že se během plavby utopí. Na horní palubě se tancuje a do podpalubí už proudí voda.

Takový je stav hospodářství EU. A nejhorší na tom je, že si to spousta současných mentálně dospělých europoslanců uvědomuje (a je jich zřejmě většina), ale mají strach svůj racionální názor projevit. Hovořil jsem s europoslancem Hynkem Blaškem, který byl s převahou preferenčních hlasů zvolen z osmého (nevolitelného) místa na kandidátce SPD a po celkem nepříjemné nepodpoře této strany vůči jeho osobě v prezidentské volbě se s touto stranou rozešel, a ten mi říkal, že v soukromí vám každý z těch starších, nebo spíše dospělejších poslanců z různých států EU řekne, že ten Green Deal je hloupost, ale nakonec zbaběle zvedne ruku pro cokoliv, co vychází z pomatených hlav zelené euromládeže. Protože má strach. V evropském parlamentu vládne strach. Strach je základním atributem německé povahy a německých europoslanců je v europarlamentu, samozřejmě se zřetelem na počet obyvatel v Německu, nejvíc.

Pocházím z Ústí nad Labem, narodil jsem se těsně po válce, a tudíž mluvím zcela plynně německy. Kolem roku 1968 jsem hovořil s některými starousedlíky a ptal se, jak to, že v bývalých Sudetech (nebo nazývejme to radši korektně Pohraničí s velkým P na začátku slova) tolik do té doby s Československem sympatizujícím lidí německé národnosti vítalo Adolfa Hitlera, a předtím volilo Sudetoněmeckou stranu?

Bylo mi řečeno, že existovaly skupiny mladých nadšených německých aktivistů, kteří o každém Němci v Pohraničí věděli, jak horlivě, či naopak vlažně se projevuje vzhledem k politice národního socialismu. Bylo jich málo, ale byli organizováni, a byli hlavně agresivní. Proto i ti z Němců, kteří sympatizovali s ČSR (byla zde lepší ekonomická situace než v Německu), se báli neprojevit nadšení pro národní socialismus a führera.