Nezavírám oči před nejdůležitějšími světovými událostmi. Co se týká událostí v Izraeli, samozřejmě zcela jednoznačně odsuzuji zvrhlosti, které páchaly hordy muslimů z pásma Gazy na civilních obětech občanů židovského státu. Na dětech, seniorech, na bezbranných lidech. 

Jsem však zaskočen tím, že tajné Izraelské služby, které jsou považovány za jedny z nejspolehlivějších na světě, neodhalily, nebo podcenily signály, že se něco velkého připravuje v době, kdy je kdekdo kdekoliv sledován moderními technologiemi. Navíc prý dostaly varování i od tajných služeb Egypta, které mají blízko k celému arabskému světu. Internetem, zvláště ze států, kde je zaručena svoboda slova, se totiž šíří tzv. různé dezinformace. Ale víte jak je to u nás s těmi dezinformacemi. Mnoho z nich se za nějaký čas stanou pravdou potvrzovanou i velkými médii. Chci si počkat na vývoj situace, která hrozí vyústit ve velký celosvětový válečný konflikt s devastujícími účinky na ekonomiku západního světa, zvláště pak EU, jejíž jsme bohužel součástí, a kdy jsme se nesmyslně zbavili dodávek fosilních paliv z Ruské federace.

Jenom mě teď tak trochu uklidnilo, že Vladimír Putin prohlásil, že v tomto sporu stojí na straně Izraele. To znamená, že Írán, pokud zasáhne proti židovskému státu, nebude mít oporu ve vojenské síle Ruska. Jak je to s Čínou, nevím. Ale i Čína má své ekonomické zájmy jak v arabském světa, tak v Izraeli. Čili v jejím zájmu bude také udržet světový mír s tím, že konflikt bude tak jako mnohokrát předtím, geograficky lokalizován

Tak jako ve všech sporech jsou všechny události řetězením. Myšlenka samostatného židovského státu má kořeny jednak v Bibli (Tóře), v Pěti knihách Mojžíšových. Genesis, Exodus, Levicitus, Numeri a Deutoronomium.

Po vyhnání Židů ze své historické země v důsledku neúspěšného povstání Bar Kochby v letech 132 – 135 našeho letopočtu, se příslušníci tohoto jednoho z nejstarších národů světa ocitli roztříštěni po celé Evropě a posléze i Americe. Na území své starověké vlasti však po všechna století malé procento Židů zůstalo.

V mysli příslušníků židovského náboženství však pocit sounáležitosti se starou vlastí zůstal zhmotněný v pozdravu „Příští rok v Jeruzalémě“.

V důsledku protižidovských akcí a pogromů v Evropě (vyhnání Židů ze Španělska v roce 1492) se velká část židovské populace postupně na území historické Judee a Samaří vracela. Tak se v hlavách  židovských intelektuálů postupně rodila myšlenka sionismu, které dal institucionální ráz až Theodor Herzl ve své knize Židovský stát v roce 1896. Plán na uskutečnění této myšlenky pak byl potvrzen  o rok později na Světovém židovském kongresu v Basileji, kterému předsedal. Dlužno říct, že spousta Židů etablovaných velmi dobře ve svých nových vlastech se vznikem sionismu nesouhlasila. Ale o tom až někdy příště. Navíc ortodoxní židé (zde píšu malé písmeno, protože se jedná o židovské náboženství) se vznikem státu Izrael nesouhlasí, protože takový stát má vzniknout, podle talmudu a tóry, až po příchodu Mesiáše. Ježíše Krista židé za Mesiáše neuznávají (zase malé písmeno, neboť se jedná o židovské náboženství).

Na území, které se v té době už jmenovalo Palestina s převahou arabského obyvatelstva se postupně začala stěhovat židovská populace z celé Evropy. To vyvolalo samozřejmě odpor Palestinců. V době mezi světovými válkami docházelo k ozbrojeným střetům mezi arabskými starousedlíky a nově příchozími Židy. V roce 1920 vznikla židovská ozbrojená organizace Hagana, od které se oddělily později organizace Irgun a Lechi. Je potřeba říci, že tyto organizace páchaly na původním arabském  obyvatelstvu  násilnosti s cílem je vytlačit z jejich domovů. Po hrůzných zážitcích z koncentračních táborů se po druhé světové válce příchod Židů do Palestiny, budoucího státu Izrael, násobně rozrostl. A tudíž se násilnosti, o kterých jsem psal výše, vršily také. Z této doby se datuje silná nenávist palestinských muslimů proti Židům. Jak se lidově říká, že není kouře bez ohně, tak musím přiznat, že je třeba vidět dál, než za horizont současné doby.

Převzato z Profilu.