Jedná se o nestoudný zásah do akademické svobody vysokých škol a univerzit. Je mi jasné, že vysoké školy se u nás potýkají s nedostatkem financí a za této situace jsou peníze od sponzorů téměř nevyhnutelným řešením, jak provoz škol umožnit na určité profesionální výši.

Vím však, že jakýkoliv sponzorský dar instituci, která je svým způsobem kontrolována státem, ať už to jsou školy, či politické strany, nesmí být vázán na jakoukoliv protislužbu. Třeba v darovací smlouvě, kterou dárce věnuje politické straně, je podle zákona zcela závazný tento článek: »Dárce prohlašuje, že dar je bez vad a že tento dar poskytuje dobrovolně a s tímto nespojuje žádnou protislužbu ze strany obdarovaného«. Jsem přesvědčen, že něco podobného existuje v darovacích smlouvách pro další instituce kontrolované státem, včetně vysokých škol.

Česká spořitelna však hrubým způsoben tuto zásadu porušila, když podmiňuje svůj dar odvoláním docenta Ševčíka z funkce děkana Národohospodářské fakulty VŠE. To je, dle mého názoru, naprosto nepřípustné. Takže našim vysokým školám vládnou sponzoři, v případě VŠE zahraniční banka? Jak z toho diktátu ven?

Myslím si, že jedinou cestou, jak zajistit financování vysokého školství, je zavedení toho, co je obvyklé v mnoha státech, které jsou pro studenty těchto vysokých škol vzorem. A to jest zpoplatnění studia i na státních vysokých školách a univerzitách. Nakonec, v případu Vysoké školy ekonomické to byli někteří její studenti, kteří demonstrovali za odvolání docenta Ševčíka z funkce děkana národohospodářské fakulty.

Také filosofické fakulty se potýkají s nedostatkem financí. To způsobuje až nestoudně malé platy odborníků, působících na těchto fakultách. I ze studujících těchto fakult se rekrutují zastánci zemí, které jsou našimi současnými vzory. A tam všude se platí na univerzitách i jiných vysokých školách školné. Doufám si tvrdit, že málokdo z těchto studentů i profesorů volil nějakou levicovou stranu, která zásadně placené vysoké školství odmítá.