„Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.” Pan prezident by si svého slibu měl být vědom a naplňovat jej i v zásadní kauze bývalého majetku Lichtenštejnů v ČSR.

Jakýkoliv pokus o oslabení (obcházení) právních účinků Benešových dekretů je nepřijatelný a nebezpečný precedens a je lhostejné, zda tak prezident koná proto, že politickým a právním důsledkům jenom nerozumí, nebo je do toho někým např. manipulován.

Bohužel svými kroky slona v porcelánu prezident dehonestuje letitou myšlenku na ukončení historických sporů dohodou, ovšem za zcela jiných podmínek, zejména nedotknutelnosti účinků Benešových dekretů a vlastnictví České republiky. Jde o složitý komplex otázek, kdy u stolu musí sedět mimo jiné také dotčené obce a kraje.