Jedná se o závažný zásah do práv dítěte, do práv rodičů jako zákonných zástupců a kumulativní porušování řady právních norem.

V žádném zákoně nelze nalézt právo testovat nezletilé děti a ani není komu tento příkaz uložit. Školy nemají podobná práva vůči svým žákům a pokud by byl tento příkaz uložen rodičům, museli by s tím souhlasit. Odmítnutím dítěte se nenechat testovat není ani přestupkem, neboť se tento zákon nevztahuje na děti do 15 let věku.

Ředitel(ka) školy nemá žádnou právní oporu v tom, aby byly netestované děti vyloučeny z prezenční školní docházky, ačkoli lze předpokládat, že mu (jí) tato povinnost v rozporu se zákonem může být uložena. Naopak se ředitelé či učitelé mohou dostat do rozporu se zákonem, zvláště pokud utrpí dítě testováním fyzické nebo psychické trauma.

Škola podle Zákona o veřejném zdraví (258/2000 Sb.) nesmí oddělit dítě a vyloučit ho z vyučování, pokud nevykazuje známky nemoci i když nepodstoupilo covidový test. Testování musí provádět pouze odborně způsobilé osoby, což pedagogové nejsou. Pokud budou pedagogové sami testovat, vystavují sami sebe vysoké míře odpovědnosti, které se nemohou zbavit ani tím, že pouze poslechli pokyny někoho jiného. Protiprávní jednání nemají plnit!

Škola by současně měla zajistit bezpečné prostředí, kde nehrozí vzájemná nákaza a nesmí dojít k vyzrazení údaje o zdravotním stavu testovaného dítěte.

Za jakoukoliv újmu potom nese škola a pedagogové plnou zodpovědnost.

Výše uvedená fakta svědčí o vysoké míře nekvality zpracování právních vztahů navrhovaných opatření vládou, dále svědčí o naprosté nepřipravenosti státu řešit sporné situace, který mohou být na území České republiky stovky.