Podívejme se do historie: smutným faktem je, že územní rozhodnutí z června 2018 mohla Praha 1 přímo ovlivnit. Nevím, zda vinu nesou tehdejší politici či úředníci. Tím ale příběh rozhodně nekončí.

Od jara 2019 byly záměry HMP prezentovány, diskutovány, veřejnost se velmi hlasitě připojila. Byla podána žádost o stavební povolení, soutěžila se stavební firma.

Současná koalice sedí na radnici Praha 1 už od listopadu 2018 a já jsem od ní dosud nezaznamenala jediné jasné stanovisko, zda stavbu podporují či naopak s ní nesouhlasí. Slyším zmínky o neustálé „participaci” a jednáních s Magistrátem.

O čem ale jednají a co vlastně prosazují? Co si tom myslí?

Usnesení Rady i Zastupitelstva jsou vrcholně opatrná, není v nich znát jakýkoliv názor. A pokud někdo opatrně šeptá svůj nesouhlas, ale bojí se to říci oficiálně a nahlas, je to k ničemu. Přitom samo územní rozhodnutí, dokonce ani stavební povolení neznamenají automaticky to, že se bude kácet a betonovat.

Strany na HMP i na MČ Praha 1 našly „odvahu” zastavit nejeden užitečný projekt z minulosti. Času na to celou věc zastavit bylo dost. To spolu bratři Čižinští, lidé ze STAN nebo Piráti nemluví?

Nebo je za tím něco jiného, co veřejnosti nelze říci? Věřím na to, že každý politik musí komunikovat se svými voliči. Jeho hlavním úkolem je pak hájit jejich zájmy a nebát se jít s kůží na trh. V kauze Petřín vidíme pravý opak. Neschopnost se domluvit, strach dát najevo svůj jasný postoj a opatrné politikaření – to jsou důvody, proč se nyní poslední „divoký” kus Petřína možná změní na další turistickou atrakci.

Za sebe dodám: velmi mě to mrzí a budu bojovat za to, aby se to nestalo.

Jaroslava Janderová
předsedkyně OS ODS Praha 1
předsedkyně Kontrolního výboru HMP