Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, pane ministře, kolegyně, kolegové,

je tady důležitý bod v závěru tohoto roku těsně před Vánocemi a musím říct, že prodlužování stavu nouze je bod, který nemalá část občanů České republiky sleduje s obrovskou pozorností. Ano, jsou tady lidé, kteří to sledují s pozorností proto, protože spadají mezi ohrožené rizikové skupiny. Lidi, kteří mají sníženou imunitu a cítí se být ohroženi a je pro důležité, jaká opatření vláda zavádí, aplikuje pro ochranu jejich životů. Já musím říct za KDU-ČSL vždycky na prvním místě byla, je a bude ochrana životů lidí. Bereme to velmi vážně, a proto jsme dopředu říkali, že nebudeme se stavět do role opozice, která to odmítá, aniž by chtěla znát nějakou hlubší debatu o těch parametrech. Na druhou stranu ale, na jedné straně, pokud mluvíme o životech lidí, tak musíme mluvit také o živobytí těch lidí, protože ty věci z spolu také velmi úzce souvisí.

Nejenom mně, ale předpokládá, že většině tady z poslankyň a poslanců včetně členů vlády popisují lidé své příběhy, se kterými se setkávají. Lidé, kteří třicet let svého života - někdy tedy i méně, ale mnoho z nich - od revoluce prakticky věnovali budování nějakého svého snu, budování svého podnikání, své živnosti, své činnosti, do které dali všechno. Dali do toho úspory, úsilí, energii a obrovským způsobem je to naplňuje a naplňovalo. A v letošním roce se dostávají do extrémně složité situace, kdy už podruhé z důvodu opatření vlády mají zavřeno. K té první vlně nějakým způsobem mnoho z nich říkalo, my to chápeme, máme tady nějaké úspory, překonáme to, lidi nepropouštíme, držíme své zaměstnance. A teď v té druhé vlně ti lidé už přicházejí a opravdu jsou zoufalí a říkají, my už žádné úspory nemáme. My máme problém vůbec zaplatit odstupné těm zaměstnancům, které budeme muset propustit. A mnoho z nich říká, my víme, že na konci roku zavřeme a třeba své podnikání po pětadvaceti, třiceti letech ukončíme a budeme hledat jinou formu toho, jakým způsobem uživit sebe, své manželky, své děti, své partnery, partnerky.

A tady já mám velký apel na pana ministra, který - jsem pochopil z jeho řeči - i tento rozměr těch opatření vnímá a velký apel na pana premiéra, který teď před chvílí přišel. A my jako KDU-ČSL po tom opravdu voláme a dávali jsme tady i několik konkrétních návrhů a chceme to dělat dál. Prosím pěkně, změňte míru té podpory těm lidem, kterým je buď úplně zavřeno z nařízení vlády, anebo zásadním způsobem je to jejich podnikání omezeno a ztratili velkou část svých příjmů. Inspirujte se třeba těmi modely v Německu nebo v Rakousku.

Minulý týden tady padala z úst pana vicepremiéra Havlíčka slova o stoprocentních kompenzacích pro ty, kteří budou teď zavřeni. Ale opravdu těm lidem nemůže snažit kompenzační bonus ve výši 15 000, ze kterého musí odvést sociální a zdravotní, což prakticky čistého je zhruba 10 000 korun. Já vás oba dva členové vlády, kteří tady jste, pane premiére i pane ministře, teď vyzývám, zkuste třeba leden prožít za 10 000 korun čistého, přinést to domů vašim manželkám, vašim rodinám a říct - toto je teď jediný příjem. Zaplatíme z toho ještě elektřinu, zálohu, zaplatíme z toho zálohu na plyn a teplo a zůstane nám třeba sedm, šest tisíc a teď tady budeme z toho v Průhonicích žít.

Teď to nemyslím ironicky, teď to myslím pro ilustraci toho, jakým způsobem je potřeba pochopit, v jakých situacích se desetitisíce těch lidí ocitly. Ti lidé nikdy nestáli s nataženou rukou, že by něco chtěli po státu, ale teď opravdu se dostávají do extrémně složité situace, kdy opatření vlády, která se snaží i ti lidé s nějakou dobrou vůlí vnímat a chápat jejich potřebnost, ale dostávají je do neřešitelného rébusu potenciálních dluhových pastí, ztrát střechy nad hlavou, ztrát svých domovů, svých bytů apod.

Takže prosím pěkně, zvyšte kompenzaci alespoň na 20 000 korun. Oceňuji to, co se stalo minulý týden, že se aspoň umožnilo to základní, po čem jsme tady dva měsíce volali, a to je souběh těch různých typů podpor pro živnostníky. Napřed to nešlo, pak už to byl odmítáno z důvodu spíše politického a nakonec se to podařilo. Díky za to.

Ale minulý týden tady seděla paní ministryně financí a říkala mně, když jsem tady apeloval na tu nelogičnost, že část živnostníků, kteří v minulosti měli nějaký nezdar v podnikání, ale prochází řádně procesem oddlužení, tak dneska nemají nárok na kompenzační bonus.

Pane premiére, prosím pěkně, věnujte se této záležitosti, protože mnoho lidí jste tím dostali do úplně fatální situace.

Paní ministryně tady minulý týden tvrdila, že to bylo z důvodu, kdy tuto podmínku si položila Evropská komise při notifikaci kompenzačního bonusu. Já jsem paní ministryni před týdnem požádal, ať ten dokument s tím argumentem Evropské komise mně zašle. Nedostal jsem do dnešního dne nic. Já tomu nevěřím, že takový argument si Evropská komise dala. A pokud ano, jsem připraven v rámci Evropské lidové strany apelovat i na předsedkyni Evropské komise, aby takovou podmínku zrušila. Ale prosím pěkně, udělejte i vy z pozice premiéra pro tyto lidi krok, že se tato nesmyslná podmínka odblokuje. Aby lidé v oddlužení, kteří z rozhodnutí vlády přišli o možnost platit to oddlužení a přinést nějaké peníze domů, aby vůbec mohli existovat a fungovat.