„Od samého počátku se EU potýkala se zlomyslnými předpověďmi svého krachu. Evropský projekt se ale opakovaně ukázal být odolnější, než mnozí čekali…. V jednotě je naše síla…. Abychom uhájili mír a posílili svou bezpečnost ve všech podobách, potřebujeme efektivnější Evropu…. To vše pochopitelně probouzí obavy a vyvolává zlost. A poskytuje živnou půdu populistům v jejich honbě za mocí… Jde-li nám o bezpečnou a prosperující budoucnost, jsou Evropská unie a transatlantická aliance naší nejlepší volbou! … Proto musíme se svými nejbližšími spojenci spolupracovat jako odolné a pevné politické společenství. Pro Evropany to znamená, že potřebujeme posílit smysl pro společný strategický zájem. … Musíme však být připraveni v domácí diskusi zvážit různé návrhy, jak upravit rozhodovací proces EU, včetně přechodu k hlasování kvalifikovanou většinou v některých oblastech. Musíme zvýšit povědomí o tom, že stabilita a moc – jinými slovy schopnost společně jednat – jsou naším sdíleným zájmem.“

Mnoho lidí oprávněně udivilo, že hlava státu dobrovolně předává pravomoci rozhodovat o našich osudech, o naší vlasti, jiným, především dominantním velmocím evropského kontinentu, co do počtu obyvatel a ekonomického postavení jde samozřejmě hlavně o Německo. V překladu z diplomatické mluvy onoho Pavlova projevu jde totiž o to, že Pavel vyhlašuje naši ochotu sloužit velmocenským (patrně opět hlavně německým) zájmům.

Pomineme-li, že to řekl ještě nedávno věrný služebník komunistického režimu, jsou to slova dnešní hlavy státu, a ta mají na mezinárodní půdě svoji váhu. Tato slova už bude těžké brát zpět. A nelze předpokládat, že by zrovna generál Pavel měl k něčemu takovému chuť nebo odvahu. Zjevně jedná podle jiných not než našich národních, proto byl vybrán a proto byl také na základě zdrcující marketingové masáže zvolen. Koná teď svou povinnost, jak byl zvyklý. Jen jiné zeměpisné a politické straně.

Čteme-li pozorně Pavlův projev, nemůžeme se zbavit dojmu, jako bychom to už někde slyšeli. Citujme:

„Pozoruje, co se blíží, odhodlal jsem se za souhlasu vlády v hodině dvanácté vyžádati si slyšení u říšského kancléře Adolfa Hitlera. Byl jsem přijat s vybranými pozornostmi a se všemi poctami, prokazovanými hlavám států. Po delším rozhovoru s říšským kancléřem a po zjištění situace rozhodl jsem se prohlásiti, že odevzdávám osud českého národa a státu s plnou důvěrou do rukou Vůdce německého národa. Za tento projev důvěry dostalo se mi slibu, že našemu národu bude zabezpečena svébytnost a svéprávný vývoj národního života. Tento svůj slib říšský kancléř splnil dnes vydáním výnosu, datovaného na Hradě pražském o „Protektorátu Čech a Moravy“, kterým se zaručuje našemu národu jeho vlastní národní bytí se všemi náležitostmi, potřebnými k uspořádání jeho vlastních věcí a k pěstování vlastního národního života. Oproti zahraničí přijímá Německá říše naše zastoupení a naši ochranu na základě společných zájmů. Vnitřní bezpečnost obstaráme si vlastními orgány.

Byl jsem ujištěn důvěrou říšského kancléře. Jeho důvěru osvědčuje jeho přípověď, poskytnouti mi přispění, kdyby toho poměry našeho národního života vyžadovaly. Stejně jako se nechci prohřešiti na důvěře ústavních činitelů, kteří mne povolali k mému úřadu, nechci se prohřešiti na důvěře Vůdce německého národa. Tato důvěra ukládá mi však za povinnost, abych užil všech prostředků, v případě nutnosti i nejtvrdších, kdyby zájmy našeho národa byly ohrožovány. Mám pevnou naději, že náš národ i v novém státoprávním poměru může dospěti ke klidnému a úspěšnému životu, a že může dosáhnouti velkého rozkvětu.