Zejména za zlikvidování současného fungujícího systému Letecké záchranné služby. Za zákon o EET, za Protikuřácký zákon, za Zákon o kontrolním hlášení DPH, za kontroly kotle v domě, za kontrolu zbraní v domě, za pokuty pro urážení veřejné osoby. Za dohled nad tím, kdo může, či naopak nesmí vlastnit média, za to, kdy mohu otevřít ve svém obchodě, či hospodě a za jakých přísných podmínek. Za to, že každý s přístupem do národního Registru zdraví se dozví o tom, zda se neposírám, či jsem v cajku – nebo naopak mám rakovinu, či cokoli jiného za chorobu.

Dále také za to, že mi připravovaná cenzura internetu předloží to, jaký mám mít „správný názor“ a který naopak mít nemám.

Jsem zcela spokojena. Vím co nesmím. Jen se ptám, co v této „demokracii“, představované současnou vládou, vůbec ještě mohu a především SMÍM!?

Zřejmě jsem se narodila v nějakém mezidobí. Kdy se na „staré hodnoty“ příliš nehraje, ty „nové“ jsou „starými“ dehonestovány a ve spirále obojí neuznává nic. A tohoto jsem se fakt dožít nechtěla. Abych po x letech po „revoluci“ musela konstatovat to, že chci svobodu, ale ne v této „nařízené“ podobě, kterou nám nyní servíruje pár vládních, současných politiků.