Tento příběh zná mnoho našich spoluobčanů na vlastní kůži, a přesto je docela ilustrativním pro dnešní dobu. Zhruba padesátiletý muž se základním vzděláním, který si během života stihl vyrobit spoustu problémů, včetně mnoha nesplacených půjček a výkonu tresu za neplacení alimentů, byl již dávno smířen s tím, že se do konce života bude živit rukama. Pracoval více než deset let u podnikatele v oblasti údržby zeleně, kde podepisoval nějakou pracovní smlouvu, kterou ani nečetl a podstatné bylo jen to, že mu nikdo nebral většinu platu na splácení všech jeho dluhů. Byl vlastně spokojen. Ale sil ubývalo a jednoho dne mu bylo sděleno, že zítra už chodit nemusí. Teprve na Úřadu práce se dozvěděl, že nedostane ani korunu, že by neměl nikdy vážně onemocnět a o důchodu si může nechat zdát. Přestože těžce fyzicky pracoval, ale bohužel jen na dohodu o provedení práce. A mně se přišel zeptat, kam si má na svého zaměstnavatele jít stěžovat.

Skutečnost je ale taková, že nahlásit daného podnikatele na inspektorát práce je bezpředmětné. Inspektoři jsou téměř bezmocní, protože zaměstnavatelé, kteří uzavírají dohody o provedení práce, mají díky specifiku těchto dohod minimum povinností, a tak je prakticky nemožné prokázat účelovost a překročení jejich rozsahu. Jeho jediná šance by byla najít své spolupracovníky, ochotné dosvědčit úmyslné obcházení zákona ze strany zaměstnavatele. Obavy z postihu a problému s úřady jsou ale černým Petrem novodobých otroků v tomto příběhu.

Zaměstnavatel má v případě dohod o provedení práce pouze povinnost přihlásit se do patnácti dnů následujícího měsíce k takzvané srážkové dani na příslušném finančním úřadu, která se však neeviduje na konkrétního zaměstnance, a tak nelze zjistit přesný rozsah jejich využití. Prokázat také výkon práce do 10000 korun měsíčně při souběhu smluv u různých zaměstnavatelů na výkonu stejné práce vyžaduje vpravdě detektivní pátrání.

Aby došlo k nápravě, muselo by dojít k součinnosti Ministerstva práce a sociálních věcí a Státního úřadu inspekce práce, který vývoj v této oblasti sleduje již od roku 2012. Bohužel doposud jen sleduje, ale nečiní.  Dle jejich tvrzení má trend uzavírání dohod o provedení práce vzrůstající tendenci. Přitom v rámci EU jsou dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti zakotveny v legislativě pouze u nás a na Slovensku, kde již stanovili povinné odvody na zdravotní a sociální pojištění bez ohledu na výši odměny z takovéto dohody.

Dočkáme se někdy i u nás kultivace tržního prostředí v oblasti zaměstnanosti a narovnání tak konkurenčního prostředí mezi podnikateli, kteří poctivě platí odvody za své zaměstnance a těmi, kteří se snaží jen vydělat jakýmkoliv způsobem? Ne každý zaměstnanec se vyzná v zákonech, a ne každý si připouští budoucí problémy. Je na nás poslancích učinit vše proti zneužívání jejich naivity před otrokářskými šmejdy obcházejícími zákon k vlastnímu prospěchu.

Prvním mým krokem bude cesta na Úřad práce pro jejich názor na tuto konkrétní kauzu. Následovat bude snaha získat podporu pro povinné odvody jako na Slovensku nebo pro úplný zákaz těchto dohod o provedení práce. Jako poslanec za KSČM jsem slíbil hájit neprivilegované a tento příběh je přesně o těchto lidech.

Leo Luzar
Poslanec PSP ČR za KSČM