Zatímco ale o prognóze pacienta rozhoduje operatér svým včasným a kvalitním zákrokem, o přežití zdravotnictví jako celku rozhodneme my ve volbách. Riziko vykrvácení je totiž veliké. mareš-ordinace

Jakým výzvám budeme v příštích letech čelit? Rozhodně zcela zásadní bude zajištění financování. Ekonomické dopady krize budou enormní a nehledě na to, kolik si půjčíme, bude následovat utahování opasků. Jenže jak chcete utahovat opasky, když modely samotného ministerstva zdravotnictví předvídají, že v roce 2030 budeme potřebovat na zaplacení systému ne 350 miliard jako dnes, ale 600 miliard? Čím to je?

Na vině jsou dva neodvratné jevy. Demografický trend stárnutí populace a překotný vývoj lékařské vědy. Nově vznikající léky, vyšetřovací a léčebné postupy jsou čím dál tím dražší. Jenže kromě toho také čím dál tím účinnější. To znamená, že lidé překonají své nemoci, které by ještě před pár lety nezvládli, a dočkají se nákladnějších způsobů léčby. Říkejme tomu třeba daň z úspěchu. A kromě toho zhruba za 15 let budou silné ročníky ze 70. let ve věku, kdy budou čerpat maximum prostředků. S narůstajícím objemem péče je také spojená potřeba navyšovat personál. A jak známo, lidská práce je v každém rozpočtu položka z nejvyšších.

A co uděláme pro to, abychom předešli nejhoršímu? Předně je třeba pohnout s pojišťovnami, bez toho se neobejdeme. V dnešním systému si reálně nekonkurují a vinou tvrdých regulací ani nemohou. Navrhujeme jejich trh otevřít. Prevence je přece vždycky účinnější, než pozdě bycha honiti. Odměnit pojištěnce za to, že dbá o své zdraví a dodržuje doporučené preventivní programy například finančním bonusem, umožní pouze a jen tržní prostředí. Tak jak to funguje například ve Švýcarsku.

Dalším opatřením, jak ulevit přetíženým nemocnicím, je decentralizovat péči. To by mělo spočívat v posílení role praktických lékařů a nastavení financování služeb na zdravotně-sociálním pomezí. Praktičtí lékaři jsou dnes degradování zejména na stroje na vydávání receptů a potvrzování neschopenek. Praktik má zastat tolik práce, kolik je schopen. Jen tak se stane tím, čím být má. Tedy průvodcem pacienta v nepřehledném zdravotním systému.

Jednoznačným přínosem koronavirové pandemie je pak to, že jsme si konečně osvojili on-line prostor jako plnohodnotnou součást našeho světa. Ve skutečnosti je to totiž tak, že cokoli může být vyřízeno na dálku, má být tak vyřízeno. A obíhat mají data, nikoli lidé. V našem oboru těmto postupům říkáme dvěma cizími termíny – eHealth a telemedicína. Vinou zatuhlých pojišťoven ale není zavádění těchto pohodlných, a hlavně věcně přínosných, inovací vůbec jednoduché. O to víc oceňuji iniciativu Moravskoslezského kraje a lokální pojišťovny, kteří se do toho právě pouštějí.

Již dnes ale máme první vlaštovky i na celostátní úrovni – jsou jimi služby eRecept a eNeschopenka. Mají sice své mouchy, ale určitě už mnoha lidem ušetřily mnoho starostí. Jen houšť a větší kapky!

Takže abych to shrnul – výzvy ležící před naším zdravotnictvím byly veliké už před nadcházející ekonomickou krizí. Důvodem jsou hlavně demografické trendy a pokrok v medicíně. My ale víme, co je třeba udělat. Nebývalá solidarita projevená společností během koronavirové krize se zdravotníky může být právě tím impulzem, který konečně prolomí ledy. A třeba pak nevykrvácíme.

Lukáš Mareš je budějovický lékař – radiolog, který svůj profesní život zasvětil medicíně. Je předsedou místní odborové organizace lékařů a vede Krajský expertní tým pro zdravotnictví. Kromě toho je také politikem. V Českých Budějovicích působí jako zastupitel města za Pirátskou stranu a nyní stojí v čele pirátské kandidátky do zastupitelstva Jihočeského kraje.