Pane ministře, dámy a pánové,

jak avizoval kolega Orel, i já se pohybuji mezi zemědělskou veřejností dlouhá léta, už od svého dětství, neb můj otec byl veterinář. A musím říci, že tento tisk si troufám říci, že je nejdůležitější z toho, co budeme probírat a co probíráme dnes a zítra. Je to tisk, který do značné míry bude rozhodovat o tom, jaké bude zemědělství uvnitř EU další léta, protože víme, že některé klíčové země EU považují zemědělskou politiku za nedotknutelnou a pokud se tam něco mění, tak zejména takové věci, které slouží právě těmto zemím. A v těchto zemích, jako je Francie, Itálie, Polsko a některé další země, je tato politika v podstatě klíčovým politickým problémem v těchto zemích. A jakákoli snaha, kterou ČR za celá léta se snaží, aby se zracionalizovala zemědělská politika, vždy narážela především na tyto věci.

Mně se celá léta samozřejmě nelíbí to, že EU nebo resp. dotační tituly podporují věci, které by si podle mého názoru neměly zasloužit podporu. A také struktura mnohdy vede nikoli k zemědělské činnosti, ale naopak potlačování zemědělské činnosti. Myslím si, že i z hlediska potravinové bezpečnosti a dalších těchto věcí by měly být podporovány především ty oblasti, které jsou produktivní a které zabezpečují udržitelnost zemědělské produkce a výživy obyvatelstva v jednotlivých členských zemích a v EU jako takové. Bohužel smutným faktem dneška je, že byť se to vzpírá zdravému rozumu, tak jíme maso z Argentiny a vozí se potraviny přes celý svět. A člověk se někdy ptá, jak je možné, že toto maso a tyto potraviny jsou mnohdy levnější než produkce našich zemědělců. To, že tomu tak je, je právě díky tomu, že ty jednotlivé země se chovají k této záležitosti různým způsobem a zemědělský trh je zcela pokřivený. My se tady mnohdy zabýváme životním prostředím, nedávno znečištěním mořím a tak, jak s tím souvisí třeba to, že právě tuny a tuny těchto výrobků se jednotlivými kontejnerovými loděmi dopravují přes oceány a oceány jsou zamořovány zplodinami z těchto lodí.

Ale já bych se vrátil zpátky k tomu, co máme před sebou. Vaším prostřednictvím, pane předsedající, bych chtěl panu kolegovi Orlovi říci, že s mnoha věcmi, které tady on říká, mohu souhlasit, ale s jednou věcí nemohu souhlasit. Já samozřejmě nemohu posoudit, jakým způsobem a kdo se chová v jeho regionu, ale mohu zcela odpovědně hovořit za svůj region a musím říci, že zemědělská družstva i velká zemědělská družstva, která tam máme, se chovají k obcím a městům a zejména k obcím, ve kterých působí, velmi zodpovědně a spolupráce je ve většině případů vzorová.

Tudíž nemohu souhlasit s tím, že jen malí zemědělci se chovají k obcím správně. Naopak, kdybych byl populista, mohl bych uvést i konkrétní příklady, kdy je tomu naopak, ale myslím si, že každý solidní zemědělec, ať je malý nebo velký, tak ví, že musí pracovat v té oblasti, v které žije, a podle toho se také chová. Takže bych nechtěl v této věci generalizovat.

Nicméně když si porovnáte ty dvě věci, které tady přečetl kolega Orel a poté kolega Kratochvíle, tak vidíme, že ten základní boj je o bod 4, a to je souhlas nebo nesouhlas nebo neutrální stanovisko k povinnému zastropování a degresivitě přímých plateb. Musím říci, že zemědělské podniky, a jsou to skvělé zemědělské podniky, tak mě oslovovaly tak často jako už dlouho ne a snažně prosily i mým prostřednictvím Senát, abychom se nenechali nalákat na nejrůznější populistickou vlnu v této oblasti a bránili české zemědělství a zabránili tomu, aby ČR povinně musela stropovat. A to zejména proto, že ta oblast, o kterou například mně jde nejvíc a která je v zemědělství také nejnáročnější, což je živočišná výroba, už tak má tisíce problémů.

A mj. kolega Orel u toho malého, nebo nevím, kolik on má hektarů, když má tolik dobytka, ale prostě je samozřejmě velmi těžké vydobýt nebo vychovat a potom na trhu uplatnit živočišné výrobky. A samozřejmě že naráží také na to, co tu bylo řečeno, tzn. na nechuť jednotlivých řetězců uplatňovat české potraviny na českém trhu. Ale chtěl bych zdůraznit to, že 95 %, 95 %, a to je prostě fakt, to nejde obejít, 95 % živočišné výroby v naší zemi se realizuje v zemědělských podnicích nad 100 hektarů. A to je prostě fakt. A pokud my nebudeme dostatečně důrazní ve svých požadavcích, tak je samozřejmě jasné, že v rámci EU si zase ty státy, které jsem tu jmenoval, prosadí svoje.

A proto já bych byl velmi rád a snažně vás prosím, abyste v tomto případě české zemědělce a zejména ty, kteří se věnují živočišné výrobě podpořili a nesouhlasili se zastropováním a nechali to na našich podmínkách tak, jaké jsou. Myslím, že všechny ostatní body, s těmi můžeme než souhlasit. Myslím, že jsou to správné body tak, aby se české zemědělství pohnulo dále.

Ale chtěl bych říci jednu věc, i když jsem příznivcem EU a myslím, že přínos EU je v tom, že už tady máme tak dlouho mír, že mnohé vztahy mezi evropskými národy se výrazně zlepšily, že EU vlastně stojí za stávající prosperitou a nejlepší životní úrovní, kterou tento národ měl v historii celé své existence, tak na druhou stranu si není možné EU lakovat jako spolek přátel, kteří jsou vždy nakloněni tomu slabšímu a jejich hlavní cíl je pomáhat ostatním. EU, jak je běžně známo těm, kteří se s tím seznámili, tak tam se každý členský stát snaží tvrdě prosadit své zájmy. A pokud bychom schválili to, co je tu navrhováno, byť je to jakýsi kompromisní návrh, že se staví neutrálně, tak si to, věřte mi, že mluvím z vlastní zkušenosti, protože jsem roky jezdil do EU a ne, že bych tam prosazoval zemědělskou politiku, v této oblasti já jsem samozřejmě nepůsobil, ale například v bytové politice jsem působil a jakýkoli projev slabosti a nejednoty uvnitř členské země, tak potom je vzápětí reprodukován orgány EU tak, že ta pozice je slabá a tudíž vlastně nemusíme vyhovět.

Na závěr celé té mé anabáze a toho, co tu dnes říkám, tak bych chtěl připomenout ještě jednu věc. Když si otevřete noviny, tak čtete pořád "Babiš čerpá, Babišovy podniky čerpají, dotace jdou Babišovi atd.". My už jsme tady před časem měli jeden zákon, který se nazýval lex Babiš, kde ve svatém nadšení, jak musíme tomu Babišovi přistřihnout křídla, jsme udělali co? Vytvořily se svěřenské fondy, Babišovi to vůbec nevadí, protože je řídí stejně, akorát jiným způsobem, ale zato jsme si nadělali na obrovský problém v jednotlivých městech, obcích. A v podstatě zatímco on se směje a je mu to jedno a vlastně mu to nijak neuškodilo, tak to uškodilo veřejné správě jako takové. A já bych vás chtěl snažně požádat o to, abyste v tomto případě znovu nepodlehli tomu vábení, že tím přistřihneme křidýlka Agrofertu. Věřte mi, že ty podniky, s kterými já spolupracuji a které znám, tak jsou vlastně konkurencí Babišovým podnikům. A pak jsou to právě tyto podniky, které žádají naši podporu.

A protože je to dnes bezesporu mé poslední vystoupení jako senátora, tak bych vám chtěl velmi poděkovat za šest let, které jsem měl možnost strávit mezi vámi. Byla to pro mě opravdu zajímavá léta, i když v osobním životě to byla nesmírně těžká léta, tak musím říci, že si nesmírně vážím atmosféry Senátu, vážím si toho, že zde nikdo nikomu nediktuje, jak má hlasovat, vážím si toho, že je zde svobodná výměna názorů a vážím si toho, že Senát a senátoři se chovají důstojně. A já bych vám chtěl na závěr jednak poděkovat a jednak popřát, aby si tyto vlastnosti Senát udržel i do budoucna.

Děkuji vám mnohokrát.