Vážená paní místopředsedkyně, my prostě musíme přátelsky,

takže milý Tome, prostřednictvím paní místopředsedkyně, 13,5 % skutečně platí od roku 1993. Akorát se zvyšuje ta průměrná mzda a ten balík peněz roste. Ale tam, kde je ten veliký rozdíl a kam se ty peníze dostaly, tys to možná nezaslechl, anebo jsem to možná řekl nesrozumitelně, ale v roce 2018, když ta vláda začínala, tak platba za státního pojištěnce byla 969 korun, ale když končila, tak 1 967 korun, rozdíl je 998, řekněme zaokrouhleno na tisícovku a tu tisícovku si vynásob 6 miliony pojištěnců. Takže tam ty peníze skutečně přitekly. To jenom na to, že je to s tím financováním jednoduché a že 13,5 % je pořád stejných. Není. To jsou úplně jiná čísla.

Druhé - covid. Já nerad. Vím, že je pravda, že jsme ho nezvládli. On ho málokdo zvládal. Ale my jsme tady měli prostě extrémní situaci a skutečně nám v porovnání s Evropou umíralo výrazně víc lidí, než je průměr v Evropě a ukázalo se, že opatření typu zavírání okresů, ale to jsme chytří dodatečně, možná zavírání hranic, omezování podniků do tolika hodin, do tolika hodin, nemělo asi zdaleka takový efekt, jak se ukázalo, že mělo očkování. Já tady nechci spekulovat a nejsem toho přítel. Nepropagoval jsem to nikdy. Kdyby se podařilo oočkovat o půl roku dříve, tak ty číslovky mohly být úplně jiné. Ale buďto bychom museli z našich postsovětských států kromě těch, od kterých jsme ty vakcíny tedy nechtěli asi oprávněně, tak Poláci neměli, Slováci neměli, bylo to dost podobné. A to, že jsme prostě takový střed Evropy, holt se nám to tady rozšířilo, nezvládlo se to, ale to očkování, znovu říkám, je ten dluh do budoucna to dotáhnout.

Díky.