Jenom krátce chci vyjádřit podporu tomuto návrhu zákona, protože si myslím, že krok, který dává partnery, rodiče, manžele, rodinu dohromady, tak je to krok, který je velmi nutný a víte, ty životní problémy, které tady řešíme, zpravidla nebývají tak, že sedí možnost jeho vyřešení na jednom ministerstvu.

Když hledáme systémy, tak většinou se dostaneme ke dvěma až třem ministerstvům. A jsme to právě my tady politici, kteří říkáme, že to vyřešit nejde, že ten problém, který si život napsal sám, nejde vyřešit na tom jednom. A tady ta pomoc je možná z jednoho ministerstva, tak mně se ten krok ani zdaleka tak nezdá nesystémový.

A chtěla bych se tedy ještě, když už ta debata tady vznikla, ohradit proti tomu, jakým způsobem si tady sdělujeme názory. Věřte tomu, že sedět za řídícím pultem a mít tady spílajícího kolegu, kterého nevíte, jestli ho náhodou za chvilku neraní, tak je to velmi nepříjemné. A dokonce dá se to – a možná by to stálo za hlubší úvahu, protože se to stává doménou bohužel jedné části Senátu – jestli to není ten důvod, který opravňuje k tomu, aby řídící toho diskutujícího nestandardně, když to hodně zjemním, nevykázal z onoho našeho slavného senátního sálu.

Neříkám, že to tak být musí, ale prosím vás, v rodinách se nějak chováme, jsme šéfové ve firmách. Neumím si představit, že bych na svého podřízeného, který udělá nějakou chybu, že bych se s ním bavila takovýmto způsobem. Proboha, tak proč tady v Senátu... Jsme vzorem, jsme příkladem. Berme to na vědomí. Děkuji. Omlouvám se za ten příspěvek.