„Od pádu komunistického režimu uplynulo 33 let. Jsem pamětník. Pořád ještě větší část života jsem prožila v nesvobodě, v zemi zničené hospodářsky i morálně. Na to, co se podařilo změnit za tři desetiletí, se dívám s obdivem, přestože nelze říci, že jsme s minulostí vyrovnáni. Roky zkázy trvaly déle než čas obnovy. Ale jsme zemí, která se zcela změnila a prosperuje. Letošní výročí však neotevírá jenom okno do minulosti.

Naléhavě nás nutí věnovat se přítomnosti. Rusko rozpoutalo válku proti Ukrajině, Českou republiku označilo za nepřítele, stejně jako celý Západ. Vidíme smrt, zkázu a nesmírnou krutost války v přímém přenosu. Je blízko, má a bude mít obrovský vliv na náš život.

Jsem hrdá na to, že patříme mezi země, které od počátku této války stojí na straně Ukrajiny. Kdo jiný by měl lépe chápat, jakou hodnotou je svoboda občana a suverenita země než my? V roce 1968 jsem viděla tanky, do země se valily statisíce okupantů. V roce 1989 jsem zažila zázrak, režim zla a bezpráví se zhroutil, ale ze světa nezmizel.

Je naším úkolem čelit jeho obnovené brutalitě všemi prostředky. Buďme odhodlaní a neústupní v boji na straně práva a svobody. Buďme spolehlivým partnerem v EU i v NATO. Buďme oporou lidem na Ukrajině. Tak chápu vzkaz letošního 17. listopadu.“