Moc se toho vlastně nezměnilo. Parlament ukázal, že limitem vnitřního politického boje (uvnitř Konzervativců, a mezi Labouristy a Konzervativci) snad neexistují, a leckdo se drží hesla "čím hůře, tím lépe". A nebo nechápe, o jak moc se hraje. Jinak, vlastně žádná změna.

Ve hře jsou i nadále tyto možnosti (a můj názor na ně) a jsem vlastně v podobné situaci, jako kdyby premiérka první hlasování prohrála:

• hlasování v lednu nad mírně upraveným, či neupraveným textem (jsem pro jistou míru flexibility, ale nikoliv na úkor hlavních bodů, zejména hranice v Irsku)
• hard brexit, buďto "s dohodou" (samozřejmě slabší, než touto) a nebo bez ní (což by byla cesta do skutečného, nefalšovaného chaosu) - zde mám zato, že i v tomto scénáři musíme na redukci škod pracovat
• "koupení si více času" - odložení brexitu z 29.3. na pozdější termín, a mezi tím další hledání řešení, včetně možných voleb či referend - jsem zastáncem toho, aby v případě žádosti o odklad vyšli leadeři Unie žádosti vstříc
• otázka "konce brexitu" je právně možná, neb i dle výroku soudu může Londýn požadavek na vystoupení stáhnout, co by to ale udělalo v UK, lze jen těžko odhadnout (a Unie nesmí UK od toho odrazovat, pokud by pro to vznikla půle).

Možnost, že nesmysl zvaný brexit zásadně otřese nejen tamní ekonomikou (=životy lidí) ale i politickým systémem a ekonomikou globální, se blíží. Zejména tehdy, když tamní politici odmítnou snahu o "minimalizaci škod", o kterou se tamní kabinet snaží. Ale stát se nemusí, což je to, o co se já budu i nadále snažit.