Evropská unie finalizuje zavedení globální dohody o minimální sazbě daně, kterou již dříve podpořilo 137 zemí v rámci OECD představující přes 90 % světového HDP. Efektivní zdanění s minimální výší 15 % má snížit daňové úniky, obcházení daní a nastavit limity daňové konkurence. Jde i o to zastavit trend, kdy se ve vyspělých ekonomikách od roku 2000 snížila průměrná sazba daně z příjmů společností o více než 10 procentních bodů, a státy tak přicházejí o velké daňové výnosy. Ty pak nahrazují pro ekonomiku škodlivějším daněním práce či neudržitelnými deficity.

Z této daňové reformy by tedy benefitovaly země s vyšším zdaněním společností, mezi které patří například i Česko, jehož nominální sazba daní z příjmů právnických osob je 19 %. V Evropské unii by tato změna přinesla podle odhadů 64 miliard EUR ročních daňových příjmů a hlavně ekonomicky efektivnější alokaci investic. Není třeba připomínat, že v popandemické době, a v době války na Ukrajině, je každé euro (hlavně je-li vyvolané nikoliv růstem daní, ale jejich efektivnějším výběrem) pro státní pokladny důležité.

V Radě EU je v záležitostech daňové politiky vyžadována jednomyslnost. Právo veta je silná zbraň a jeho využívání musí být vyváženo odpovědností. Bohužel, ze strany některých členských států je zneužíváno (připomínám našeho minulého premiéra). Je využíváno jako zbraň a jako vyjednávací prostředek k dosažení výhod, vynucování ústupků a prosazování jiných, s tématem nespojených, zájmů. Poté co v červnu odvolalo své veto po urovnání sporů s EK ohledně právního státu Polsko, začalo své veto uplatňovat Maďarsko.

Proto jsme v Evropském parlamentu přijali rezoluci, na jejímž vzniku jsem se podílel, a ve které znovu vyzýváme Radu, aby našla cestu ze slepé uličky a urychleně přijala směrnici ke zmiňované daňové reformě, a zajistila tak účinnost dohody do roku 2023, k čemuž se všechny země zavázaly.