Skladba zastoupených stran i lidí je divná. Až na výjimky tam jsou divní lidé. Buď je vůbec neznáte a nic o nich nevíte, nebo často razantně vystupují proti českým národním zájmům. Zdá se, že se Senát stal platformou pro politické ukájení některých politiků, kteří by kdekoliv jinde neměli šanci uspět. V Senátu exhibují a vytvářejí si docela slušné nástupiště pro další politický růst, třeba na funkci prezidenta.

Těch věcí k nepochopení je celá řada. Snad nejnepochopitelnější je, že předseda Senátu Parlamentu České republiky je druhým  nejvýznamnějším ústavním činitelem v zemi. Prezident republiky jako nejvýznamnější ústavní činitel získal v poslední přímé volbě celkem 2 853 390 hlasů, zatímco předseda Senátu M. Vystrčil získal pouhopouhých 8 144 hlasů a přitom je druhým nejvýznamnějším ústavním činitelem. Vidíte tento obrovský nepoměr? M. Vystrčil získal jednu třistapadesátinu toho, co M. Zeman, neboli volilo ho třistapadesátkrát méně voličů než M. Zemana.  A o povinnostech těchto dvou ústavních činitelů ani nemluvím. Senát nemá prakticky žádnou odpovědnost. První volby do Senátu proběhly v roce 1996 a bylo to spíše odkladiště nepotřebných politiků, kterých v té době bylo až až. Ti dostali nádherné budovy Valdštejnského paláce, auta, ochranku, platy a další a další benefity. A Senát začal žít vlastním životem. A žije jím až dosud. A dobře.

Před pár lety současný prezident M. Zeman hovořil o tom, že Senát je třeba zrušit a začít třeba tím, že se nechá vyhladovět. Tím myslel, že mu vláda bude krátit příjmy ze státního rozpočtu a on potom sám zanikne. Zatím k tomu nedošlo a Senát bobtná, senátoři žijí rozmařilým životem, cestují kolem světa za účelem získání zkušeností nejenom v Evropě, Americe a Africe, ale cestují třeba i na Filipíny, do Mongolska, Brazílie, do Austrálie atd.

Jak nádherné by bylo, kdyby senátory byli pouze lidé, kteří za svůj život vytvořili něco mimořádného a kteří za sebou zanechali stopu v jakékoliv pro lidstvo prospěšné aktivitě. A jak nádherné by bylo, kdyby tito lidé viděli smysl svého senátorského postavení jako službu společnosti, kterou vykonávají bez nároku na odměnu. To se ale v naší české kotlině nestane, neboť každý politik, nejen senátor, se pere o každou korunu, o každou výhodu, o každou náhradu atd.

Rozložení politických sil v Senátu je také divné. V celostátních parlamentních volbách suverénně vyhrává hnutí ANO, zatímco v Senátu má hnutí ANO pouze svých 7 senátorů a řadí se až na 5. místo, a to za STAN (19), ODS (18),  KDU-ČSL (15) a ČSSD (13). Z tohoto převráceného poměru vyplývá většina rozporů mezi Prezidentem, Senátem, Sněmovnou a i vládou. Tak například předseda Senátu, M. Vystrčil, se chystá spolu s exkandidátem na prezidenta, J. Drahošem, a dalšími na Taiwan, což není v souladu nejen se zahraniční politikou ČR, ale jeho cesta je i v rozporu s vládou a i názorem prezidenta republiky v otázce uznávání politiky jednotné Číny. To, že tato cesta může poškodit naše vztahy s ČLR je nabíledni a pana předsedu Senátu tato skutečnost příliš nezajímá. Jak sdělil na tiskové konferenci 9. 6. 2020 – „ Buď budeme držet své principy a své hodnoty, anebo budeme počítat groše“. Tím vlastně chtěl říci, že vztahy s Čínou jsou jemu vlastně ukradeny a jakékoliv obchodní či investiční možnosti s tímto hospodářskopolitickým gigantem také. Zdá se, že pokračuje v jakési havlistické politice, která hlásala jakési falešné lidské hodnoty, lidská práva atd. bez ohledu na potřeby vlastního lidu, včetně jeho hospodářských a sociálních potřeb. Předseda Senátu připravuje cestu na Taiwan i přes upozornění prezidenta na nevhodnost této cesty. Vlastní zviditelnění a vlastní ambice mnohdy zaslepují nejen rozum, ale i potřeby všech těch kolem. Bohužel, ty groše budeme za čas počítat úplně my všichni, snad kromě pana předsedy Senátu.  

(převzato z Profilu)