Pane předsedající, děkuji za slovo.

Nejdřív bych se vyjádřil k tomu, co se tady objevilo, že tedy je smutné, že proběhla nějaká rozprava, ve které ostatní poslanci neměli rovná práva a nemohli reagovat. Já bych všem svým kolegům doporučil, aby se podobně jako já přihlašovali až do rozpravy s přednostním právem, nikoliv před ní. Já jsem se přihlásil již 24. 9. v jednu hodinu a vystupuji nyní. A ještě bych se chtěl předtím, než zahájím svůj projev, omluvit všem poslancům, kterým nevyhovoval termín expertního kulatého stolu, který proběhl v pondělí. Naprosto rozumím tomu, že v pondělí je poslanecký den, který má být v kancelářích, a rozhodně nikomu nevyčítám, že se nemohl na ten stůl z tohoto důvodu dostavit. Bohužel mezi termínem jednání ústavněprávního výboru a dnešním jednáním se nám nepodařilo najít jiný vhodný termín. Z kulatého stolu byl přenos, záznam a byly vám z něj rozeslány nějaké závěry, takže věřím, že nebyl zbytečný a že si je všichni prostudujete.

Nyní již k věci. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení páni senátoři, vážená vládo, vážení zástupci veřejnosti, Miloš Zeman je můj prezident. Je prezidentem nás všech odleva doprava, celé České republiky, především je prezidentem této vlády. Je to tak, můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat, abych si vypůjčil slova klasika. Můžeme nesouhlasit zejména s tím, jakým způsobem vykonává svůj prezidentský úřad, na tom se tady jistě neshodneme, ale to úplně není předmětem dnešního jednání. Prezident v souladu s ústavou a zákony uspěl v demokratické přímé volbě s pomocí přiměřeně rovné a férové kampaně a slíbil tuto ústavu a zákony této země zachovávat. Ten slib tady již byl několikrát zmiňován a já ho asi nebudu v tento moment citovat.

Ale protože v demokratické republice, v právním státě nerozhoduje diktatura většiny, ale je to vláda práva podle zákonů, a o tom se tady dnes bavíme, o tom, že existují nějaké zákony a nějaká práva, která se vztahují na všechny, a i prezident, kterému úřad propůjčuje nezanedbatelné pravomoci a plnou nezodpovědnost výkonu úřadu, by neměl být zcela vyviněn ze všechno konání, ale měl by být zodpovědný vůči ústavě a vůči zákonům, stejně jak je zodpovědný vůči svým voličům, jak tady zaznělo. A jedinou výjimkou z této nezodpovědnosti prezidenta je ústavní žaloba, a proto pokud je naznáno, že prezident vybočil ze svých pravomocí, nebo že nějak překračuje hrubým způsobem ústavu, tak je potřeba konat. Nemáme v tuto chvíli my jako parlamentní komora podle mě jinou možnost.

Smyslem ústavní žaloby je vyslovit prezidentovi nedůvěru, popravdě, a to za splnění dvou podmínek. Za prvé, pokud prezident nekoná v souladu s ústavou, nebo pokud velezradou rozkládá celistvost či demokratické zřízení státu, a také pokud politické reprezentaci, tedy nám a senátorům v Parlamentu, s těmito kroky, které by bylo možno vykládat jako porušení ústavy, nesouhlasíme.

Tedy nejdříve k těm skutkům. Je zde skutek neodvolání člena a je zde otázka jmenování a udržování vlád bez důvěry. Tohle jsou podle mě neoddiskutovatelné skutky, kdy dochází k porušování ústavy, ať už přímo její litery, nebo toho smyslu, kde vláda má být zodpovědná Sněmovně, nikoliv prezidentovi.

Další kategorií jsou potom nějaké výklady ohledně toho, že demise premiéra není jeho demisi osobní, nikoliv demisí celé vlády, nebo nejmenování ministrů. Zde spatřuji také posun ústavního pořádku, tak jak je známe, nicméně je zde třeba konstatovat, že tyto kroky byly možné kvůli jisté slabosti premiérů, respektive vlády, která umožnila prezidentovi tyto hranice takto posouvat. Pokud však my jako politická reprezentace nesouhlasíme s tímto posouváním, musíme se ozvat a jinou možnost než ústavní žalobu v tuto chvíli nevidím.

Další kategorií pak je skutek ovlivňování moci soudní, to už tady okomentovali jiní, takže k tomu již nebudu nic dodávat.

A poslední, kterou bych zmínil a považuji za jaksi prokazatelnou a důležitou z té žaloby, je překračování zákonů. Může se zdát, že porušení zákonů nemůže být hrubým porušením ústavy, nicméně prezident jejich dodržování jasně slibuje při převzetí úřadu, a proto považuji za dobré je zmínit. Jedná se o navrhování kandidáta do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, který nesplňuje zákonné požadavky, a potom ignorování jakéhokoliv dalšího konání tak, aby mohla být tato rada řádně obsazena, a je tím vlastně ohrožováno fungování tohoto úřadu.

Jinou obdobnou věcí je potom nejmenování profesorů, a to přes soudní rozhodnutí. Za tyto věci je dle litery ústavy zodpovědná vláda, nicméně myslím, že i konání prezidenta v tom má jistou roli.

Tolik tedy ke skutkům, které jsou dle mne určitě dostatečné a zjevné k tomu, aby bylo možno konstatovat nějaké překročení ústavního rámce.

Druhou otázkou je, jestli skutky posouvání našeho ústavního pořádku směrem k systému poloprezidentskému nebo směrem k systém, kde o složení vlády spolurozhoduje prezident a vláda odpovědná jemu, jestli nám tyto věci vadí. Lze namítat, že toto je nutný důsledek přímé volby prezidenta, která mu dala větší mandát. Já bych však nerad byl, abychom si nechávali takhle posouvat význam ústavy tím, že se změnilo něco, ale nekonstatovali jsme to, ať už zákonným, nebo ústavodárným rozhodnutím, nebo tím, že tedy budeme takhle to mlčky trpět. Takže s přímou volbou nebyly spojeny žádné změny pravomocí v ústavě a možná to byla chyba našich předchůdců, že na tu změnu přímé volby nereagovali také tím, že by je vyjasnili pravomoci prezidenta. Ale já bych se klonil k tomu, že tedy ústavodárce v tu chvíli nechtěl, aby se posunuly pravomoci prezidenta k tomu, že může více a proaktivněji zasahovat do složení vlády, než by odpovídalo čisté liteře ústavy a ústavnímu výkladu předtím.

Tedy dnes stojíme před politickým rozhodnutím, jestli s tímto posouváním našeho ústavního rámce, posouváním naší parlamentní demokracie někam jinam, jestli s tím souhlasíme, nebo jestli nám to teď i v budoucnu vadí.

Ještě zde byly zmiňovány nějaké věci ohledně jednotlivosti těch skutků apod. Ústavní soud se bude zabývat každým tím skutkem zvlášť, takže pokud vám jeden z těch skutků připadá jako porušení ústavy, pravděpodobně hrubé, tak bych vás chtěl poprosit, abyste hlasovali pro tu ústavní žalobu, aby se s nimi mohl Ústavní soud vyrovnat jednotlivě a jednotlivě je posoudit, jak to jistě udělá.

A pak bych se chtěl obrátit k těm, kteří tvrdí, že tato ústavní žaloba je právní nesmysl, marketingová exhibice, negramotnost, kampaň a podobně. Pokud je pro vás ta žaloba tak pitomá, prosím, abyste ji podpořili, aby ji Ústavní soud mohl odmítnout, hodit žalobcům na hlavu, a tím je znemožnit. Tím veškeré jejich záměry v tom udělat si kampaň myslím dokonale utnete.

Děkuji za pozornost.