Vážený pane hejtmane,

nejdříve bych chtěl Vám i Vašemu týmu poděkovat za skvělou organizaci této třídenní cesty. Všude jsme dojeli včas, protože člověk, který přijíždí pozdě, je nedůvěryhodný.

Pokud jde o doplnění obsahu této cesty, tak já bych vzpomenul na velmi zajímavé zkušenosti se Střední průmyslovou školou v Hranicích, která je teď spojena s učilištěm. A víte, proč pro mě byla zajímavá? Protože pan ředitel nám říkal, že poptávka po učebních oborech je dvakrát, někdy třikrát vyšší, než mohou uspokojit. Takže takový ten mýtus, že se na řemesla nikdo nehlásí, možná říkají neúspěšní ředitelé, ať už učňovských středisek, nebo středních technických škol. Samozřejmě, že to vyžadovalo intenzivní spolupráci s podniky, dobré vybavení učiliště i průmyslovky, ano, správně, pane hejtmane, i z prostředků kraje, ale také z prostředků podniků. Podporuji systém stipendií, která by měly podniky dávat jak učňům, tak středoškolákům a samozřejmě i vysokoškolákům technického zaměření. To byl jeden z mnoha zajímavých zážitků.

Druhý, to byla návštěva podniku Meopta. Vzpomínám si, že když jsem byl premiérem, tak moje vláda Meoptě trochu pomohla a měl jsem velkou radost z toho, že pod vedením pana Rausnitze a dalších, pan Rausnitz, jak možná víte, dostal nedávno vyznamenání za zásluhy, tak že prosperuje. A v tom Přerově, kde přece jenom ta nezaměstnanost není úplně malá, tak se svými dvěma a půl tisíci zaměstnanců stabilizuje trh pracovních sil.

Třetí zážitek, o kterém už pan hejtman mluvil, byla návštěva Libavé. Je mi velice líto, že den před touto návštěvou došlo při noční střelbě k nehodě. Poslal jsem velitele své vojenské kanceláře, aby v olomoucké nemocnici navštívil zraněné vojáky, přesněji řečeno jednoho zraněného vojáka, protože ten druhý je, myslím, ještě na JIPce a ten třetí byl naopak propuštěn do domácího ošetřování. 

Pokud jde o témata, která se diskutovala, tak bylo zajímavé, že například při setkání s poslanci a senátory bylo hlavním tématem téma migrace, a je zajímavé, že, na rozdíl od mé návštěvy Středočeského kraje nedávno, poněkud do pozadí ustoupilo téma inkluze, které se předtím diskutovalo jako téma hlavní. Zhruba to se dá říci i o setkání s občany. Chtěl bych poděkovat všem, kdo na tato setkání přišli. Nejvíce, kolem dvou tisíc osob, bylo samozřejmě ve větších městech, jako jsou Hranice nebo Kojetín, ale hojná účast byla i v Černotíně, který jsem navštívil proto, protože je to vesnice roku Olomouckého kraje. 

Závěrem jedna, jako vždy velmi zdvořilá, poznámka k objektivním českým médiím. V Hranicích bylo na náměstí dva tisíce občanů, z toho čtyři červené karty. V Kojetíně mimochodem ani jedna. A naplnila se prognóza, kterou jsem svým kolegům říkal, ten poměr je sice pět set ku jedné, ale v televizi nebo v některých médiích se dozvíte, že na náměstí v Hranicích se střetli moji příznivci a moji odpůrci, a neinformovaný čtenář nebo divák má dojem, že se tam setkali v poměru jedna ku jedné. Ale český tisk a televize byl vždy objektivní a naprosto vyvážený, takže přeje každé straně rovným dílem. My jsme si pojistili díky Jiřímu Ovčáčkovi tuto situaci tím, že jsme vytvořili vlastní, nezávislou, objektivní a, chcete-li, veřejnoprávní českou televizi, která nic nekomentuje a pouze prostřednictvím Twitteru a Facebooku umožňuje každému, kdo má o to zájem, aby zhlédl necenzurovaný záznam ze všech setkání s občany.

A samozřejmě, zcela závěrem musím poděkovat ne jenom zastupitelům, ne jenom občanům, ale zaměstnancům, ať už Meopty nebo další firmy, kde jsme byli dnes dopoledne, za hojnou účast a přátelskou diskusi. 

Odjíždím z Olomouckého kraje s dobrým pocitem a doufám, že se sem za rok opět vrátím. A jak praví známý film, „se mnou přijde zákon“.

Miloš Zeman, prezident republiky, Čechy pod Kosířem, 20. května 2016