Jenže okolo 2. roku věku už začíná být fajn i parta dalších dětí, stejně tak bývá velmi napjatý rodinný rozpočet. A ve třech letech chtějí dát děti do školky už opravdu mnozí rodiče. Stále ale na odmítnutí narážejí i tříleté děti (tj. se zákonným nárokem). Detaily se dozvíte z vládní Analýzy dostupnosti zařízení péče o děti v předškolním věku.

Řešení přitom máme: menší děti, a potřebnou flexibilitu, totiž řeší dětské skupiny, s více než 16 tisíci tolik potřebnými místy.

Akorát jsou ve velkém ohrožení:
Vláda 29. 6. 2020 opět odložila projednávání novely zákona o dětských skupinách. Tisíce rodičů i zřizovatelů tak zůstávají v nejistotě. Legislativa má totiž kromě jiného řešit budoucí financování dětských skupin, je tudíž zásadní pro jejich další fungování. Dosavadní způsob čerpání financí z evropských fondů bude možné využít nejdéle do roku 2022, poté už bude záležet na jednotlivých státech, zda a jak provoz zajistí.

Jde o téma, které jsem interpelovala už 5.12.2019, a od té doby několikrát. Ptala jsem se, kdy předseda vlády vyřeší rozpory mezi min. školství a MPSV, a zákon půjde na vládu. Nu, a včera byl sice na programu, ale neprojednán. Navíc legislativní proces trvá dlouho, a zanedlouho bude za rok před volbami.

Když to shrnu:
Od roku 2014 díky podpoře z Evropských fondů vzniklo přes tisíc dětských skupin, které se osvědčily a je o ně zájem jak ze strany rodičů, tak zaměstnavatelů a obcí. Nabízí alternativu k přeplněným školkám, které nemají prostor pro přijetí dětí mladších tří let, pro práci s dětmi se specifickými potřebami apod. Jde o běžnou formu péče i v okolních státech. Proč se tedy stát zdráhá dětské skupiny uznat za potřebné a přímo je financovat, když stejně školky nemají dostatečné kapacity?

Nebo je snad podpora rodiny myšlená jenom slovně?
Tady ale PR fakt nestačí: Vláda zkrátka neplní sliby o podpoře rodiny, odkládá řešení financování dětských skupin - a rodičům vysílá signál, že není moudré mít více dětí, natož brzy. I když by kartářky pana premiéra věštily opak.