Děkuji za slovo. Ano, přijímám tu roli zpravodaje a zkusím zrekapitulovat, protože já jsem se tomu také velmi podrobně věnovala od září, a když tady paní ministryně říká, že si s některými z nás k tomu píše, tak jsem mezi nimi. To téma je dvojí. Jednak že se ukázala chyba v tom, že v tom původním návrhu Antiviru prostě nejsou opravné prostředky. A tohle je ten základ. To, že tam nejsou opravné prostředky, vyšlo najevo na konci srpna. Čili v září bylo možné, od září jaksi toto opravit. To se nestalo.

Já jsem 16. září vlastně k tomu psala první dopis, první interpelaci paní ministryni, kde jsem žádala ten přiměřený přístup. To je to, co říkal můj předřečník, aby firma, která udělá chybu, pošle o den, o dva později, ať má nějakou mírnou sankci. Mírnou ve smyslu 0,5 %, 1 % a podobně. Na to byla odpověď, že to nejde. Pak jsme byli společně v Otázkách Václava Moravce a já jsem poté posílala přání, aby se uplatňovalo porušení rozpočtové kázně, protože k tomu by se vztahovaly ty snížené odvody do státního rozpočtu odstupňované podle míry porušení. A to je to, co potom vyšlo jako řešení vlastně na to áčko, béčko k tomu 4. 12., akorát nevím, jak moc to bylo propagováno. Ale pořád zůstal ten obrovský problém s céčkem. Paní ministryně mě když tak opraví, pokud nebude s něčím souhlasit, ale zůstalo to, že se nenapravil ten základní problém, že v tom návrhu zákona nejsou opravné prostředky a že nepřistoupilo ministerstvo k řešení této mé podstaty věci, té možnosti odstranit tu tvrdost zákona.

A teď k tomu úplně přesně je potřeba říct, že to, čeho jsme všichni svědky, že náš stát je velmi přísný na lidi, na firmy, a není přísný sám na sebe, potom podkopává důvěru v celé fungování státních institucí. Proto považuji za tak klíčové se tomu věnovat a najít řešení. A to řešení se opravdu skrývá v té možnosti odstranění tvrdostí ve smyslu § 4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. A teď - ten právní rozbor, který dělá ministerstvo, je prostě nevstřícný, nevychází z toho, že je ten odstavec a ten paragraf záměrně napsaný velice obecně a velice nekonkrétně. A to právě proto, že prostě zákonodárci, kteří to tehdy schvalovali, v těch letech 1990-1991, dobře věděli, že není možné předvídat všechny situace, protože pokud by zákon definoval, co to je tvrdost, tak by mohla nastat situace, na kterou by nepamatoval. A to je to, co se snažím zdůraznit. Tento zákon, toto ustanovení dává tuto možnost v podstatě obrovské volnosti, obrovské úvahy, jak vyřešit téměř jakoukoliv situaci. V podstatě se dá pomoci i analogií v daňovém řádu. V daňovém řádu je podobné ustanovení, které umožňuje nejenom odpouštět pokuty a penále, ale i celou daň. A pokud je to vlastně v obdobných situacích možné při správě daní, tak nevidím důvod, proč by to nemělo jít u pojistného.

A co se týče judikatury, tak jsou nějaké precedenty, existuje například výklad, že samotný pojem tvrdost zákona není a ani nemůže být předmětem legislativního výkladu, protože to je právě neurčitý právní pojem, aby se použil tam, kde není možné ani vhodné, aby byl tento pojem v právním předpise definován.