Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Usnesení, které máme všichni před sebou na stole, je doopravdy stručné, jasné, výstižné. A já zcela souhlasím s tím jeho obsahem. Už tady zaznělo, jaká rizika představuje to, že ve funkci premiéra je osoba trestně stíhaná, jaké jsou tam potenciální hrozby pro důvěru a nestrannost orgánů činných v trestním řízení. Že premiér je v té pozici, kdy doopravdy tyto orgány ovlivňovat potenciálně může. Jakkoliv i já věřím, že jak státní zastupitelství, tak policie je přes některé excesy v zásadě nezávislá instituce.

Já bych ale zdůraznil ten rozměr, že i kdyby se nic špatně nedělo v těch trestních kauzách, kdyby orgány činné v trestním řízení postupovaly naprosto perfektně podle právních principů, podle kterých mají postupovat, tak pořád je tady jedno obrovské riziko, pokud je premiér trestně stíhán v takto citlivé kauze. Že nikdo nebude věřit, že orgány činné v trestním řízením se skutečně chovají podle těch principů, podle kterých se chovat mají. A vlastně je dobře, že tady vystoupil kolega Čunek a upozornil na svoji trestní kauzu, protože ta je přesnou ukázkou toho, co se může stát.

Myslím si, že ještě si snad všichni pamatujeme, jak podezřelým způsobem byla tato kauza ukončena. Jak rozhodl státní zástupce, který vůbec nebyl příslušný pro takovéto rozhodnutí, jaké byly pochybnosti, proč se ta kauza dostala k právnímu rozhodnutí právě k tomuto právnímu zástupci. Můžeme se dohadovat, jestli to bylo nebo nebylo v pořádku, ale ta pachuť ve společnosti tady zůstala. A to je přesně důvod, proč by premiér neměl zůstat ve své funkci, pokud je v takovéto kauze trestně stíhán. Respektive v tomto případě se nikdy do ní neměl dostat. Nikdy neměl být premiérem jmenován. A kdyby stát chtěl být ušetřen těch rizik, o kterých jsem mluvil, a byl zodpovědný, tak nikdy neměl o takovouto funkci v takovéto situaci trestního stíhání usilovat.