Děkuji a plně naváži na to, čím jsem končil, a to jsou fixace. K čemu slouží fixace? Fixace vytváří podmínky na trhu a vytváří i možnost souboje mezi bankami. Ale fixace má zásadní charakter. Ona slouží ke zvolení strategie jak dlužníka, tak ke zvolení bankovního ústavu. Já uvedu na příkladu, jak ta strategie může fungovat jednou jedním směrem a podruhé opačným směrem.

Když jsem před osmi lety uzavíral novou fixaci na hypotéku, tak mi bylo nabídnuto na pět let 1,55 %. Na 10 let mi bylo nabídnuto 1,65 %. Přistoupil jsem na strategii 1,65 %, protože jsem tušil, že úrokové sazby jsou tak nízké, že v podstatě už nemohou jít níže a naopak se může stát to, co se stalo. A nyní jsem krytý ještě 1,5 roku proti výkyvům, které nastávají. Ale co banka udělala, jak zvolila strategii? Ona věděla, že úroky jsou v té době na trhu velmi nízké, tak se snažila, aby klienti dělali co nejkratší fixace, co nejkratší. Na krátkou dobu jsem dostal lepší úrokovou sazbu. Pro ně to bylo dobré v tom, že věděly, že se to také změní, takže ten, kdo má krátkou fixaci, tak to prostě skončí. A potom v rámci ukončené fixace banka stanoví vyšší úrokovou sazbu. Čili to se dalo předvídat, úrokové sazby byly v podstatě neudržitelné. Takže nabízela na delší doby vyšší sazby a na kratší doby nižší sazby, aby to lidé uzavírali na dva roky, na tři roky, na pět. Dnes je situace úplně opačná. Když se podíváte třeba na ČSOB, má to úplně naopak, protože úrokové sazby jsou vysoké, tak se je snaží držet na co nejnižší úrovni na co nejdelší dobu. Protože ta doba, všichni tušíme, že přijde a že se nám to zase všechno změní. To znamená, že když budu uzavírat dnes na 10 let, dostanu nejnižší úrokovou sazbu. Ale logicky, pokud se nad tím trošku zamyslím, tak vím, že za pět let už bude sazba strašně vysoká i ta dnes nízká. A na krátké doby se mě snaží přitáhnout, abych to co nejvíce držel. Přesný opak toho, co bylo předtím. Na dlouhou dobu je nižší úroková sazba. Na tu krátkou dobu je vysoká úroková sazba. Taková je politika. A takhle fungují fixace.

A pokud přijmeme tezi, že to musíme úplně rozvolnit a že dovolíme kdykoli splácet, tak tady ta politika ztrácí smysl, ztrácí smysl politika fixací, protože kdykoli se rozhodnu, s fixací, bez fixace, tak jdu k jiné bance, protože se to změnilo. Já si myslím, že jsou nějaké zaběhané zvyklosti a že je všichni akceptujeme a už když uzavíráme smlouvu, tak víme, do čeho jdeme. A prostě bereme toto jako hru trhu, v dobrém hru trhu. My máme možnost volby, a když si zvolíme dobře, tak jsme vítězové. Když si zvolíme špatně, tak jsme menší vítězové, protože prohrát tady nemáme co.

A pokud skutečně toto celé zrušíme, tak se dostáváme do úplně jiné situace. Už banky nám nebudou mít možnost nabízet pro nás výhodné fixace, kterou jsem si zvolil třeba tehdy já, byť o 0,1 % hůř, a prostě nebudeme moci ani s ničím pohnout, protože žádná fixace nebude bezpečná, žádná fixace nebude fixace. Prostě to nebude fixace. My úplně vyprázdníme obsah toho pojmu, protože když nic nefixuji, tak to fixací není. Takže tolik k předčasnému splácení spotřebitelských úvěrů.

Zdůrazním tady ještě jednu věc, kterou pan ministr řekl a byl bych rád, aby to nezaniklo. My po této novele můžeme splácet ve výročí. Výročí znamená nikoli výročí fixace, ale prostě každý rok po uzavření smlouvy můžeme splácet „beztrestně“ 25 % jistiny. A pokud splatíme více než 25 % jistiny, tak platíme případné náhrady bance jen z částky přesahující 25 %. Takže jestliže já splatím 50 %, 25 mám „osvobozeno“, když použiji daňovou hantýrku, a jen těch druhých 25 % může podléhat těmto náhradám. Znovu říká může, nemusí. Když splatím 100 %, tak z těch 75 %, která přesahují 25 %, zase může banka žádat náhradu. A tohle mohu udělat každý rok. Takže já za čtyři roky výročí smlouvy můžu splatit „beztrestně“ celou jistinu, protože toto také nikde pořádně nezaznívá. Každé výročí smlouvy 25 %. A jestli dobře umíme počítat, tak čtvrté výročí mám 100 %. A nebo jak říkám, když splatím víc, tak jen částka, která těch 25 % přesahuje, mi podléhá případné náhradě, kterou jsem povinen platit bance.