Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně.

Já nejprve něco obecněji a pak konkrétní dotaz. Vy jste tady na začátku řekla a já si plně uvědomuji, že ta situace není jednoduchá, že je třeba konat rychle a aby bylo těm lidem a občanům rychle pomoženo. Nicméně vy jste na začátku řekla, že cílem toho návrhu bylo, aby co nejvíce lidí dosáhlo na ten bonus. A musím ale říct, že ten původní vládní návrh vlastně tak trošku dá se říct, že nesplňoval tento cíl. A já jsem si to uvědomil v situaci nebo ve chvíli, kdy se rozdrnčely telefony, někdy minulý týden to bylo, pokud se nepletu, myslím, že vy jste měla asi podobnou zkušenost. A tam jsem si říkal, tedy byť to na začátku vypadalo docela zajímavě, ten návrh, tak že to vypadalo tak, že ministerstvo buďto nezná vůbec tu reálnou situaci těch lidí, protože jak se ukazovalo, tak na ten bonus dosahovalo poměrně málo lidí v té situaci, která je, anebo nevím, jestli to byl záměr. Asi ne, ale jsem tedy rád, že se postupem času došlo k nějakému řešení, takže na ten bonus dnes dosáhne více lidí. Já bych chtěl v tomhle jenom připomenout, že ti živnostníci jsou důležitou součástí ekonomiky, že jsou důležitou součástí i naší společnosti. A že by se prostě na ně nemělo zapomínat. Vy také dost často argumentujete tím, že většina na to dosáhne a že jsou tady ty minoritní skupiny, ale prosím nezapomínejme na ně. Protože ano, mohou to být ty minoritní skupiny těch fotbalistům, nebo řekl bych třeba i některých soukromých lékařů, kteří mají ten polštář a dokáží to období překonat, ale pak jsou tady i ty minoritní skupiny, které opravdu ta krize přivede do velice těžkých a závažných životních situací. A my přece nechceme, aby k tomu došlo, aby ta krize je nějakým způsobem zdecimovala v tomto ohledu. Já už tady nebudu vyjmenovávat jednotlivé skupiny, jen bych zmínil opravdu ty zaměstnance, kteří mají nějaký minimální úvazek. A tam je to řada učitelů, mohou to být mistři na učilištích, kteří učí 0,1 nebo 0,2. A pak někde vykonávají nějaké řemeslo. A vlastně na to nedosáhnou a tak trochu se mi nelíbí, promiňte mi to, nelíbí to, že tu situaci vlastně omlouváte tak, že nelze stanovovat ty limity. Já si myslím, že kdyby se hledalo, tak by to šlo. Proto podpořím ten návrh toho usnesení nebo to usnesení doprovodné senátu, které s tím jde i tímto směrem. To znamená stanovme nějaký limit, řekneme 10 tisíc korun. A dokompenzovat to potom. Protože já si myslím, že lze ty situace nějakým způsobem modelovat. A teď ten konkrétní dotaz. A byl bych rád, kdybyste se zde alespoň trochu zavázala k tomu, že se to bude nějakým způsobem řešit, i když vím, že to není jednoduché, anebo že se tím alespoň budete zabývat. A jen takovou úvahu, já jsem si všiml, když tak mě opravte, že v Německu tedy ti živnostníci v průměru, anebo minimum, dostávají asi 9 tisíc eur. Někde dostávají i více jako jednorázový příspěvek. Což je, když se to přepočítá, asi devětkrát tolik. Já si uvědomuji, že se nemůžeme srovnávat úplně s Německem, i když kdybychom si vzali nějaký koeficient a řekli si, že naše životní úroveň je asi třikrát menší zhruba, když tak mě opravte, tak bychom přišli, a vydělili tu částku, tak bychom přišli na nějakých 3 tisíce eur, kdybychom to měli srovnávat. A když bychom si ještě řekli dobře, tak pojďme na polovinu, na nějakých 1500 eur, tak by to vycházelo nějaké zhruba kolem 37 tisíc, myslím, že byly v poslanecké sněmovně návrhy na to zvýšení. Myslím, že tam jaksi ukazují, v Rakousku je to v jistém ohledu podobné, že tam opravdu ukazují, jak si těch živnostníků váží. A že je považují za důležitou součást té ekonomiky. Tak jenom bych se chtěl zeptat, jak se došlo tady k tomu, k té výšce toho příspěvku a proč nelze ho navýšit tak, jak se o tom hovořilo v poslanecké sněmovně.

Děkuji vám.