Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já řeknu mnoho věcí, které zde už zazněly. Ale řeknu je možná trochu jinak. Já jsem rád, že zde zazněly.

Přední čeští demokraté vždy varovali Čechy před Ruskem a hrozbou z Východu. Už Karel Havlíček Borovský, první český liberál, odjížděl na svou cestu, aby poznal velkou Rus. Jel tam v roce 1844. A odjížděl tam jako člověk, který měl Rusko rád. Dnes bychom řekli jako rusofil. Ale protože byl kritický člověk a také velmi svobodná duše, po 18 měsících ujížděl z Ruska velmi znechucen.

Já si dovolím pro zajímavost citovat jen několik málo vět z jeho dopisů, on jich psal mnoho, který posílal před odjezdem z Carského Ruska svým přátelům. Cituji: „S Rusy nechci mít nic. To však jenom su prosa mé mínění. A teprv za několik let se odvážím tiskem všechno těm pánům do očí opakovat a proti celé Kollárové idei, proti Slovanstvu bouřit. Jsem totiž v stavu a mám chuť, bratři, jak je jmenujeme, ale mnohem větší nepřátelé a nebezpečnější naší národnosti než Maďaři a Němci. Jazyky jejich a literatury můžem použít, jak chceme, ale všechno strejčkování s nimi na stranu, sic to špatně vypadne. Toto však vám nyní pravím jenom privaciom. Dále obšírněji o tom províme oustně.“ Už tehdy se bál Karel Havlíček Borovský psát své myšlenky v dopise a svůj názor na Rusko plánoval až v budoucnosti.

Dalším předním českým demokratem, který dobře znal Rusko a důrazně před ním všechny dobré Čechy a Slováky varoval, byl první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Nebojte, nebudu už citovat, nebudu prodlužovat. A třetím byl Václav Havel. A nesporně řada dalších. Naše první reálná tragická zkušenost s Ruskem, kterou jsme zažili na vlastní kůži, a kterou už i ten Karel Havlíček předvídal, přišla po válce v roce 1948. V době, kdy bolševici uchvátili moc a zadusili demokracii. Ruští poradci tehdy pomáhali inscenovat politické procesy a s českými bolševiky vraždili a zavírali elitu národa.

Druhou tragickou zkušenost přinesl rok 1968, kdy Moskva poslala svoje tanky, aby okupovala naši zemi. Aby zadusila touhu po svobodě a osvobození od bolševické totality. Ale my nemáme jen zkušenost s Moskvou, musím zmínit také české kolaboranty a i s těmi máme zkušenost. Mnozí z nich udávali už za nacistů, později sloužili bolševikům, v padesátých letech pak ničili všechny svobodomyslné, v osmašedesátém psali zvací dopisy a organizovali normalizaci.

A dnešní Rusko bohužel není jiné. Abychom přestali věřit naší historické zkušenosti, současný prezident Ruské federace Vladimír Putin, bývalý agent KGB – a znovu to zde zmiňuji, který v Rusku vládne tvrdou rukou již 20 let, a bůhví, kolik ještě let vládnout bude, pokračuje v tradici a stopách cara, Stalina i Brežněva. Nenávidí Západ, demokracii jako takovou a svobodu. Vládne tam jako orientální despota. Vraždí novináře, politickou opozici, mučí politické vězně.

Prosím, poslední zprávy o nejznámějším politickém vězni Alexeji Navalném nejsou vůbec optimistické. Bachaři ho mučí spánkovou deprivací a ve vazbě ho budí každou hodinu. To jsou poslední zprávy. A proč o tom všem mluvím? Já chci připomenout, že ta ruská despocie, nemluvím zde o Rusku a o všech ruských lidech, ale že ta ruská despocie vždy byla, je a bude pro nás bezpečnostní hrozbou. Pod tímto pojmem si už dnes mnozí nic moc nepředstaví. A někteří neznají tu historii, někteří nezažili totalitu. Prostě je to pro ně málo představitelné.

Já se teď dostanu k té elektrárně. Já považuji stavbu jaderné elektrárny v Dukovanech za miliardy českých daňových poplatníků jako další historickou příležitost, jak se ruský despota chce prodrat znovu k nám. Dukovany jsou prostě trojským koněm putinovské despocie, tak, jak to dnes stojí.

Ta zakázka století je příležitostí, jak za naše miliardy korumpovat české politiky a zainteresované byznysmeny. Je to způsob, jak nás znovu ovládnout anebo ovládat. Ne tanky, ale vydíráním a korupcí. Bohužel dnešní Moskva totiž jinak jednat neumí. A já se teď omlouvám všem vlastencům a slušným lidem, dobrým Čechům, kteří to s naší energetikou myslí dobře. Ale vývoj poslední doby jasně ukazuje, jaké riziko Dukovany v rukou současné vlády představují.

Všechny naše bezpečnostní služby věrné demokratickému státu jednoznačně a jednohlasně volají: „Stavba jaderné elektrárny bez vyloučení Rosatomu je bezpečnostní hrozba.“ A co se děje? Vláda, a především ministr Havlíček, tyto výzvy stále ignorují a odmítají z tendru na stavbu jaderného bloku Rosatom vyřadit. Mlží a mlží. A jediným argumentem, nebo tím hlavním argumentem, který předkládají na svou obhajobu, je, že Rosatom zvyšuje konkurenci a sníží cenu. Možná tady na to padne odpověď. Byla to otázka, kterou tady dával pan senátor Čunek, vaším prostřednictvím.

A já říkám, že toto je lež. Každý, kdo té problematice rozumí, ví, že je to lež. Stačí se podívat na podobnou stavbu do Maďarska. A proč nám vláda a ministr Havlíček lže? Protože nemá odvahu občanům říct, že Dukovany jsou superdrahá stavba, kterou chtějí stejně na konci přiklepnout Rosatomu. A že už je vlastně všechno domluveno s moskevskými přáteli. A celé tance kolem tendru jsou jen naoko seriózním a vážně myšleným výběrovým řízením. A ministrovi Havlíčkovi už nezbývá mnoho času, volby budou za 7 měsíců. A proto zkracuje lhůtu pro podávání nabídek z 12 na 6 měsíců.

A jak správně někdo včera na jednání výboru pro zahraniční věci, bezpečnost a obranu upozornil, čas na podání nabídek ve výběrových řízeních se zkracuje, když dopředu víte, koho chcete vybrat. Je to zaručený způsob, jak odradit seriózní zájemce. Pane ministře Havlíčku, sice tady nejste, ale přesto vás oslovuji, a pane premiére Babiši, nedělejte z nás hlupáky. Řekněte lidem na rovinu, že chcete, aby Dukovany stavěl Putin.

Anebo když nechcete, tak řekněte, že to chce pan prezident, a vy jste slabí na to, abyste ochránili naši bezpečnost a nezávislost. A dovolte mi, abych zmínil ještě jeden aspekt posledních dnů. Když bolševici, o kterých jsem zde mluvil, postupně upevňovali moc, zbavovali se všech, kteří stáli pevně za svým přesvědčením, odborným i politickým. Takoví lidé jim totiž stáli v cestě. A dělali to po válce, dělali to v padesátých letech, dělali to za normalizace.

My jsme v pondělí byli svědky bleskového a šokujícího odvolání vládního zmocněnce pro jadernou energetiku pana Míla. Je to odborník a profesionál, který měl spolu se svým profesionálním týmem provést tuto zemi výběrovým řízením na stavbu nové jaderné elektrárny, chcete-li, nového jaderného bloku. A měl ji provést tak, abychom za naše peníze získali co nejvíce. A ministr Havlíček své rozhodnutí odvolat ho odůvodnil tím, že pan Míl nemá bezpečnostní prověrku.

Já si troufám tvrdit, že to bylo z jiných důvodů. Pokusím se je nyní vyjmenovat. Zaprvé, vládní zmocněnec odmítal předání značné části projektové dokumentace uchazečům, protože to považoval za tiché vyhlášení výběrového řízení, a to i s účastí Rosatomu, proti kterému jsou všechny české bezpečnostní služby a instituce i celá demokratická opozice.