Opravdu mne začíná udivovat, kam až jsme schopni zajít v debatách o omezování svobody soukromého vlastnictví. Vždyť v posledních letech začínám mít pocit, že je v naší zemi normální pohrdat tím, že existují i nedotknutelné osobní svobody.

Role státu něco regulovat nebo zakazovat přece má být omezena jen na oblasti, které jí z povahy věci přísluší a jsou důležité a nezbytné pro fungování společnosti jako celku. Ale naprosto odmítám připustit to, aby si soukromý podnikatel, který si za své vlastní a řádně zdaněné peníze postaví restauraci a začne ji provozovat, nemohl svobodně určit, koho z hostů bude do svého vlastního soukromého podniku vpouštět, a koho nikoliv. A to včetně dětí.

A to říkám jako táta tří malých dětí, který se jim snaží věnovat všechen volný čas. Pokud prostě někdo chce provozovat podnik jen pro dospělé, stát nemá právo mu to zakazovat a hrát si na moralistu a argumentovat snahou vymýtit jakékoliv náznaky diskriminace. Ať si takový majitel klidně provozuje podnik, jaký chce.

V jeho sousedství se jistě dřív nebo později najde jiný podnikatel, který toho naopak využije a otevře si restauraci, která bude přímo určena rodinám s dětmi. A tak to je správně, tak to má být. Zákazník i podnikatel mají mít právo volby a stát nemá v této oblasti co zbytečně regulovat.